Článek
Každý rok vzpomínám na ty své české Vánoce s nostalgií. Mí rodiče přísně dbali na rodinné tradice a všechno bylo tak, jak to podle nich mělo být. Před večeří se zpívaly koledy, stromeček se zdobil až na Štědrý den a já jsem dlouho věřila, že ho stejně jako dárky nosí Ježíšek.
Téměř každý rok se něco přihodilo. Někdo z rodiny polkl kost z kapra nebo začala hořet větvička od svíčky, které byly za mého dětství ještě poctivé a opravdové. Přicvaknout držáček pořádně na pevnou větvičku byl velmi zodpovědný úkol, stejně jako pověsit prskavky tak, aby nebyl stromeček nebo záclony v ohrožení. Vánoce za mého dětství byly tudíž poměrně rizikové.
Jiný stromeček než živý a voňavý byl naprosto nepřípustný. Kromě křehkých a snadno rozbitných ozdob na něm visely čokoládové ozdoby z vánočních kolekcí, které se buď kupovaly, nebo je někdo z rodičů dostal v práci od ROH, neboli jako dárek od tehdejší socialistické odborové organizace. Upřímně řečeno, většina figurek moc dobrých nebyla, hlavně ne ty plněné.
Abych nezapomněla na hygienu. Koupat ve vaně jsme se několik dní před Štědrým dnem nemohli, protože tam plaval kapr, kterého pak taťka v osamění klepl, protože se na to nikdy jiný z rodiny nemohl dívat.
Po ničem z toho, kromě rodičů, se mi nestýská. Kapra jsem nikdy ráda neměla, z ohně mám panickou hrůzu, takže velebím výrobce elektrických světýlek a čokoládové panáčky v barevném staniolu si ráda odpustím. Ale i s řízkem místo kapra, umělým stromkem a bez čokoládových figurek jsou ty naše české Vánoce nepřekonatelné.
Za mnoho let v zahraničí jsem si zvykla na jiný život a jiné tradice, ale české Vánoce, ty mi pořád chybí. Jejich atmosféra, která začne rozsvícením stromku na náměstí, otevřením trhů, ze kterých se line vůně svařáku, koled a svátečního setkávání všeho druhu. I při tom nákupním, úklidovém a pečícím shonu je to tak nějak mírumilovné, pokojné a radostně magické.
Strávila jsem mnoho let v Anglii a hned po prvních Vánocích hledala záminky, proč na svátky odletět domů. Ne vždycky se mi to podařilo, takže jsem vymyslela malou kličku. Slavili jsme na Štědrý den s řízkem, salátem a dárky pod stromečkem a pak ještě jednou po jejich na Boží hod s krocanem, a yorkšírským i vánočním pudinkem. Kouzlo se ale, byť jsem se snažila sebevíc, nedostavilo.
Angličané jsou přeborníci v dekoracích a o Vánocích tomu není jinak. Londýn, ostatní města i malá městečka jsou vyzdobená, ulice nasvícené a stromečky taky nechybí, stejně jako vánoční trhy se svařákem a klobásou. Někde je dokonce nazývají „německé trhy.“
Z reproduktorů se linou americké vánoční hity a v obchodech se prodávají ty nejzářivější designové ozdoby, jaké si jen umíte představit. Vypadá to podobně, až na tu vůni, koledy a všudypřítomného Santa Clause.
V televizi běží úchvatné vánoční reklamy a na některé z nich celý národ netrpělivě čeká, protože třeba reklamy obchodního domu John Lewis jsou pověstné. Zkrátka reklama tu k Vánocům neodmyslitelně patří a ve svátečním čase není jenom o komerci.
Dárky nenosí Ježíšek, ale tradiční Father Christmas, neboli Otec Vánoc, což je figurka v podstatě stejná jako americký Santa Claus. I v Anglii už byl Father Christmas Santa Clausem i se soby prakticky nahrazený. Otec Vánoc nosí dárky na Boží hod ráno a někde je prý spustí komínem, jak to známe z amerických filmů, nebo dává do vánočních ponožek či polštářů.
Anglická vánoční večeře je vlastně obědem na Boží hod. Angličané tradičně používají slovo dinner pro hlavní chod dne, takže ne nutně večer. Kromě krocana, pečených brambor a spousty zeleniny, které kraluje růžičková kapusta, jsou na stole také převázané barevné ruličky „crackers.“
Crackers se nazývají podle praskavého zvuku, které vydají, když proti sobě dva lidé za volné konce zatáhnou. Ten, komu hlavní část zůstane v ruce, vyhrál. Uvnitř se skrývá překvapení v podobě barevné papírové koruny, kterou si dotyčný dá na hlavu, případně drobné hračky jako z vajíčka s překvapením.
Anglické Vánoce jsou víc radostné než magické a komerční spíš než pokorné. Ale abych nebyla nespravedlivá, a v tomto případě o to vůbec nejde, protože každý národ má své vlastní tradice, na kterých lpí a je to tak dobře. Angličané se například v době vánoční hromadně věnují charitě. Žádný rok při nákupu dárků pro rodinu nezapomenou poslat peněžní dary dobročinným spolkům. To k Vánocům neodmyslitelně patří.
Ve Španělsku jsou Vánoce zase úplně jiné, ale ani tady mě žádná magie neuhranula. Byť je Španělsko velmi tradiční a velmi křesťanské, Vánoce se nesou ve znamení rodinného setkávání, večeří a hlavního oběda na Boží hod vánoční. Jsou zde zejména o jídle, za které Španělé na Vánoce utrácejí nekřesťanské peníze. Ty nejlepší a nejdražší vybrané lahůdky nesmí na vánočním stole chybět.
Naše česká intimita uzavřených rodin tady neexistuje. O Vánocích se naopak schází celé velké rodiny včetně přátel, kteří by jinak byli osamělí, a slaví se soudržnost a hojnost. Dárky se navíc na naše Vánoce dávají jenom v některých rodinách, protože jejich hlavní čas přichází až 6. ledna. To je teprve příležitost k obdarovávání.
Ani ve Španělsku nenajdete Ježíška jako hlavního vánočního protagonistu. Father Christmas se zde jmenuje Papá Noel, což je v překladu stejné jako anglický Otec Vánoc. Velká rodinná večeře na Štědrý večer je tradicí, po které se stejně jako u nás chodí do kostela na půlnoční mši.
Městská výzdoba je i ve Španělsku úchvatná.
Ač se ve Španělsku tradice liší rodiny od rodiny a dle geografické oblasti, jedno mají všichni společné. A tím je vánoční loterie losovaná každý rok 22.prosince a je to vlastně takový vánoční „výkop“ zakončený Třemi krály.
Španělské státní vánoční loterii se také říká El Gordo, neboli tlusťoch, a jde o druhou nejstarší loterii na světě, protože se losuje se od roku 1812 a je milovanou součástí španělských Vánoc. Loni se na cenách rozdalo neuvěřitelných 2,6 miliard eur a pravidla jsou pro neznalce poměrně komplikovaná. Tikety se totiž rozdělují v rámci rodin či různých kolektivů podle jednotlivých sérií. Nejedná se o typickou loterii, ale tradice je to zde vskutku významná.
Každý národ je na své Vánoce pyšný a ne každý příchozí je musí ocenit. Radost ze svátečního období prožívá každý po svém a tak to má být. Ty své Vánoce máme totiž zakódované v krvi.
A já, ať už jsem kdekoli, vůni a magii Vánoc budu mít navždy spojenou s českým domovem. A není to jenom svařákem a františkem na plotně. Možná je prostě celé kouzlo v Ježíškovi. Málokdo na něj sice věří, ale o Vánocích si ho všichni hýčkáme. A taky proto, že štědrovečerní atmosféra asi není na Boží hod přenositelná.
Příjemný adventní čas a kouzelné české Vánoce všem.
