Článek
Jestli myslíte, že to je hračka, pak vězte, že není, pokud se přitom nechcete udusit. Pojídat se začne přesně dvanáct vteřin před půlnocí. Jedna hroznová kulička každou vteřinu a poslední by se měla sníst s úderem nového roku. Proč zrovna dvanáct? Každá kulička představuje jeden měsíc štěstí.
Tradice zvaná Las doce uvas de la suerte (Dvanáct hroznových kuliček pro štěstí) vznikla na začátku 20. století a dnes ji dodržují milióny Španělů – doma s přáteli i venku na náměstích. V televizi se odpočítávají vteřiny neboli povely k strčení dalšího hroznu do úst. Jde o test koordinace, nervů a schopnosti polykat pod tlakem. Jestli se mají hrozny polykat nebo kousat, je na uvážení jednotlivce. Přesné návody neexistují.
Z praktického hlediska jsou ale nejlepší druhy hroznů bez pecek. Hroznové víno je pravděpodobně nejprodávanějším ovocem na konci roku, protože by bylo ostudné sezvat si na Silvestra přátele či rodinu a na hroznové víno zapomenout.
A jak vznikla tahle zvláštní tradice, která nemá ve světě obdoby, pouze následovníky? Existují různá vysvětlení a na každém bude něco pravdy. Každopádně se uvádí, že vše začalo na konci 19. století. Elity tehdy měly ve zvyku vítat příchod nového roku ve francouzském stylu se šampaňským a hroznovým vínem.
Chudší lidé začali jejich zvyk ironicky napodobovat, aby si z bohatých udělali trochu legraci. Na Silvestra roku 1882 se skupinky Madriďanů shromáždily na náměstí Puerta del Sol a z legrace jedly hroznové víno při úderech hodin. Byla to lehce výsměšná reakce na městskou smetánku, něco jako: „Když můžou oni, tak my taky.“
Toto Madridské náměstí je dosud epicentrem španělského Silvestrovského dění. Naproti bývalé poště, kde jsou obrovské hodiny, se na střeše městského domu usidlují televizní štáby a všechny hlavní stanice přenášejí živý přenos moderovaný místními celebritami. Na náměstí a v přilehlých ulicích se sejdou tisíce lidí a slaví příchod nového roku. Jak jinak než s připravenými hrozny vína.
Za španělskou tradici ale nemohou jenom chudí, kteří parodovali zvyklosti bohatých. Pojídání hroznového vína, bez kterého je španělský příchod nového roku takřka nemyslitelný stejně jako u nás bouchání šampaňského, byl geniálním marketingovým tahem, ze kterého až dosud profitují místní zemědělci.
V roce 1909 se ve Španělsku, zejména v okolí Alicante, urodilo neobvyklé množství hroznového vína. Přebytek byl tak velký, že se hledaly cesty, jak ovoce rychle zpracovat nebo prodat. A tak vinaři spolu s obchodníky přišli na skvělý nápad propagovat pojídání vína pro štěstí a prosperitu.
S masovým příchodem médií ve 20. století se tradice rychle rozšířila do celého Španělska, ale i do některých dalších španělsky mluvících zemí, především v Latinské Americe.
V některých oblastech Španělska se také věřilo, že tato praxe odpuzuje čarodějnice a zlo, ale obecně se hrozny pojídají z pověry, že jim to přinese štěstí a prosperitu v dalším roce. Někteří lidé také praktikují pojídání hroznů pod stolem, ale pro to neexistuje žádné vysvětlení. Nicméně hodně lidí to tak stejně dělá. Co kdyby přece?
Oslavy příchodu nového roku ve Španělsku se vítají tradičně buď v širším rodinném kruhu, kde jsou po silvestrovské večeři již připravené misky se dvanácti hrozny pro každého z hostů, nebo na náměstích, jako právě v Madridu na Puerta del Sol, ale i v každém větším městečku. Obchodníci na poptávku reagují tak, že prodávají již připravená balení dvanácti kuliček.
I když je to stále skvělý obchodní a marketingový tah, pojídání hroznů je společenskou událostí a spojuje rodiny i cizí lidi. Je zábavná, neškodná a společenská.
Tedy tak úplně neškodná není, protože riziko udušení reálně existuje a jsou známé, i když nijak časté tragické případy. Před několika lety se dokonce v městečku Gijón udusil tříletý chlapec při rodinné silvestrovské oslavě.
Španělská společnost pro ORL už několik let upozorňuje, že hrozny jsou jedním z hlavních důvodů udušení u dětí, a to nejen během Silvestra. V oficiálních doporučeních se hovoří o tom, že děti mladší pěti let by se měly této tradici vyhnout nebo by měly dostat hrozny oloupané a bez jader, případně nakrájené na menší kousky.
Každá země má nějaké silvestrovské a novoroční zvyklosti. U nás je to třeba čočka, která se má podávat na Nový rok, aby v novém roce nechyběly peníze.
V Dánsku zase vítají nový rok výskokem, takže lidí před odbitím půlnoci stojí na židlích nebo na gaučích, protože „skočit do nového roku“ se zde považuje za štěstí. Podle tradice se musí skočit přesně v okamžiku, kdy hodiny odbijí půlnoc. Není divu, že je tato tradice oblíbená hlavně u dětí.
V některých regionech Itálie se zase stále dodržuje starý zvyk vyhazovat na Silvestra věci z oken a balkonů, což symbolizuje zbavení se starého života a nový začátek. Dnes se už vyhazují pouze měkké a malé předměty, aby nedošlo ke zraněním.
Až do dnešní doby lidé v Itálii rituál vyhazování starých věcí věcí dodržují. Tato tradice, oblíbená zejména v jižní Itálii, má symbolizovat „opuštění“ minulých neštěstí a lepší budoucnost.
I když se v různých koutech světa lidé loučí se starým rokem a vítají rok nový jakýmkoli způsobem, vždy v naději, že bude lepší, šťastnější a bohatší.
Hodně štěstí a prosperity v roce 2026, ať už jste ho přivítali jakkoli, třeba pouze přípitkem!
