Článek
Se svými 1400 obyvateli patří Algar mezi jednu z takzvaných bílých vesniček španělského jihu a najdete jej v provincii Cádiz mezi přírodními parky Sierra of Grazalema a Los Alcornocales.
Vesnice má svoji radnici, kostel, býčí ring, hlavní ulici Calle Real s obchůdky a množstvím barů a restaurací a také čilý společenský život.
Zdejší obyvatelé se již po generace scházejí navečer před svými bílými patrovými domečky na sousedský pokec.
Z domů se vynesou židle, stolky, něco k pití a život se zevnitř přenese do ulice. Někdo hraje karty, další klábosí a jiný jen tak lelkuje. Proberou se novinky ze sousedství, místní události nebo se povypráví vtipy. Venkovního života se často účastní i děti a psi, ale pubertální mládež se přidává čím dál tím méně.
Tradice podvečerního vytahování židlí před dům ovšem není výsadou pouze Algaru, ale má dlouhou tradici v celém regionu Andalusie, kde letní teploty šplhají do závratných výšin a pobyt venku je tak přes den omezený.
Takzvané „charlas al fresco,“ neboli pokec na čerstvém vzduchu, když teploty večer konečně spadnou, měl tak svůj důvod dlouho před zavedením domácích klimatizací. Lidé se sešli před večeří, probrali události dne a rozešli se domů na večeře. Pak se mnozí vrátili a klábosili až dlouho do noci. A tak je tomu, i když v menší míře, dodnes.
S příchodem nové generace začala tradice upadat, což místní přičítají hlavně sociálním sítím. A tak se vesnická radnice Algaru rozhodla nenechat po staletí praktikované venkovní klábosení zaniknout a ochránit jej kandidaturou do světového kulturního dědictví UNESCO.
Hlavním iniciátorem nápadu je místní starosta José Carlos Sánchez, který skutečně požádal o přidání zvyku sousedského setkávání na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO v naději, že se mu podaří získat místo v katalogu, který zahrnuje například umění výroby neapolské pizzy, saunovou kulturu ve Finsku nebo třeba soutěž v sekání trávy v Bosně a Hercegovině.
🗣️ Charlas al fresco, una tradición de los pueblos de Andalucía que pretende ser Patrimonio Inmaterial de la Unesco
Posted by El Correo de Andalucía on Sunday, August 25, 2024
Sánchez říká, že tradice venkovního setkávání je protikladem sociálních sítí. „Je to konverzace tváří v tvář.“ Vysvětluje, že už to ale není, co to bývávalo:
„Chceme se vrátit k tomu, že všichni budou venku před svými dveřmi pod širým nebem místo projíždění Facebooku nebo sledování televize doma.“
Starosta Sánchez je urputným bojovníkem za osobní konverzaci a jeho úsilí je již v Algaru vidět. Po boomu Facebooku a dalších sociálních sítích se zdá, že nejenom staří pamětníci, ale i mladší obyvatelé se začali znovu pouličnímu životu věnovat o něco víc.
On sám po večerech vysedává před domem své matky a zdůrazňuje další benefity a vedlejší účinky sousedské konverzace od úspory energií, protože se na pár hodin v domě může vypnout klimatizace, až po blahodárný psychologický efekt.
Nikdo se nemusí cítit osaměle. Místo aby se trápil sám doma, prostě vyjde na ulici a dostane se mu skupinové terapie. To je pravděpodobně na místní zvyklosti to úplně nejlepší v době, kdy společnost obecně znepokojuje problematika duševního zdraví a pocitů osamělosti.
Přestože iniciativa začala z Algaru, byla rozšířena i na ostatní andaluská města a návrh má podporu padesáti obcí nejen v provinciích Cádiz a Seville, ale dokonce i v Córdobě. V návrhu se jako důvod kandidatury uvádí důležitost ochrany kulturních projevů, které tvoří nedílnou součást každodenního života andaluských komunit.
Místní iniciativa přinesla ale ještě další efekt. Aniž by o to nějak zvlášť usilovali, díky medializaci jejich úsilí byl Algar, vesnice zastrčená mezi dva přírodní parky, zanesený na mapu Španělska. Už to není jen jakási neznámá andaluská vesnička.
Samotný zápis položky do kulturního dědictví UNESCO je velmi dlouhým procesem a vyžaduje hodně administrativy, takže si na výsledek budeme muset spolu s obyvateli Algaru počkat.
Ať už do dopadne jakkoli, poselství Algaru nutí k zamyšlení nad našimi vlastními životy, komunitní sounáležitostí a potřebou vzájemné komunikace a podpory.
