Článek
Katalánský svátek svatého Jiří, neboli Sant Jordi, se slaví 23. dubna a můžete si ho představit jako něco mezi Valentýnem a naším prvním májem, časem lásky.
Vlastně ne. Je o poznání hezčí, tradičnější a uctívanější. Tradice velí mužům v tento den obdarovávat své důležité ženy růžemi. Nejenom přítelkyně a manželky, ale i dcery, matky a třeba i kolegyně, zatímco ženy jim oplácí knihou.
Ať se v tento den vydáte v Barceloně a ostatních městech kamkoli, nevyhnete se všudypřítomným stánkům postaveným jenom pro tento účel. Ano, může se to zdát stejně obchodním tahem jako Valentýn, ale věřte mi, zdání v tomto případě klame.
Katalánci tento svátek skutečně prožívají a nezdají se k tomu být nuceni žádnými společensko-komerčními tlaky. Ať už jsou mladí, či v letech. Oni se na tento den vážně těší a s obavami sledují předpovědi počasí, které jediné jim může radost pokazit. Svátek Sant Jordi se totiž odehrává venku a jejich prožitek je tak sdílený.
Letos to bylo namále. Po předlouhých měsících sucha, které zemi velmi dramaticky sužuje, celý den dvaadvacátého dubna propršelo. Dokonce se i párkrát zablesklo a zahřímalo a mezi lidmi se nemluvilo o ničem jiném než o rozporu tužeb. Všichni bez výjimek si totiž přejí konečně trochu deště, ale jenom proboha ne na svátek Sant Jordi!
Svatý Jiří Katalánce vyslyšel. Nespadla ani kapka a už od rána bylo město vyzdobené stovkami, možná tisíci stánky s převážně rudými růžemi převázanými stužkou ve žlutočervených barvách katalánské vlajky, často s pšeničným klasem. Na náměstích a v ulicích se objevily dlouhé stoly se stohy knih všech možných žánrů a jazyků, u kterých postávali první zákazníci. Během dne se u nich tvořily větší či menší skupiny převážně žen listujících stránkami a vybírajících vhodný dárek.
Svatý Jiří je patronem mnoha zemí, jako třeba Anglie, Řecka, Rumunska a stejně tak od roku 1456 i Katalánska. Svátek Sant Jordi se slaví po celé zemi 23. dubna, v den, kdy zemřel rytíř Jordi.
Jiří, neboli katalánsky Jordi, byl římský voják řeckého původu, který odmítl splnit rozkaz císaře Diokleciána pronásledovat křesťany, za což byl umučen a sťat. Poté ho začali uctívat jako mučedníka a brzy se začaly vyprávět fantastické příběhy spojené s jeho postavou.
Každá země má pochopitelně svou vlastní verzi legendy. Ta katalánská vypráví o Jordim jako o princi na bílém koni a je to hezká pohádka.
Před dlouhou dobou strašlivý drak terorizoval malou vesnici Montblanc nedaleko Barcelony. Všichni občané byli vyděšení a draka krmili, aby uklidnili jeho hněv. Drak byl však tak nenasytný, že ve vsi nakonec došla všechna zvířata. A tak se obyvatelé vesnice rozhodli obětovat každý den jednu osobu, kterou vylosovali.
A jednou se touto vyvolenou osobou stala králova dcera. Ale jako ve správné pohádce, kde se vzal, tu se vzal udatný rytíř na bílém koni a nebyl jím nikdo jiný než rytíř Jordi. Draka zabil svým kopím a princezně daroval růži z keře, který vyrašil na místě, kde se vylila dračí krev.
A jak do toho zapadají knihy? Tato část tradice od svatého Jiří vlastně nepochází, ale časově se prolíná s mezinárodním dnem knihy, který se ve Španělsku datuje od roku 1923 a shoduje se s úmrtím dvou velikánů - Miguela de Cervantese a Williama Shakespeara, kteří oba současně zemřeli v roce 1616.
Přestože den svatého Jiří není v Katalánsku státním svátkem, celý den se brouzdají ulicemi davy lidí, mnozí ruku v ruce a v té druhé květinu, případně knihu. Malé holčičky i starší dámy vstupují do vagónu metra s růžemi a mně bylo trochu líto, že jedu z práce jenom s kabelkou.
Romantická a důstojná atmosféra je tak nakažlivá, že se spolu s místními cítíte svátečně, i kdybyste jinak byli vůči romantice odolní . Aby taky ne. Všechny důležité budovy jsou pro tento den vyzdobeny a kupříkladu fasáda slavné Gaudího Casa Batlló je oblečena do stovek rudých růží.
pexels-dario-fernandez-ruz-7809925
Jak vážně svátek místní prožívají, dokazují třeba i na svých profilových fotografiích, které často pouze pro tento den mění v obrázky růží s knihami, posílají si ve zprávách blahopřání, ba dokonce internetové portály umisťují sloupky oslavující Sant Jordi na přední pozice před ostatními zprávami.
Velkolepost tohoto svátku koneckonců dokazují i čísla. V Katalánsku se každoročně prodá v průměru 4 miliony růží a půl milionu knih. Nakonec jsem i já jednu růži s katalánskou mašlí dostala a pyšně si ji vystavila jako symbol sounáležitosti s místní tradicí.
Jestli se chystáte Katalánsko nebo jeho metropoli Barcelonu navštívit, naplánujte si cestu na příští duben. Být u toho a všudypřítomnou slavnostní náladu prožít na vlastní kůži rozhodně stojí za to.
