Článek
Místní život se točí kolem jídla a rodiny a jeho rytmus je jiný, než na jaký jsme zvyklí. Ve Španělsku se den tradičně dělí na několik gastronomických zastávek, ovšem v jiných časech, než je pro nás běžné. Jídlo i pití hraje v každodenním španělském životě mimořádnou roli.
Španělé jsou zvyklí jíst venku častěji než my. Kolem velkých stolů posedávají celé velké rodiny často i s dětmi, a to klidně v pozdní večerní hodinu, což by u nás bylo prakticky nemyslitelné.
V pátek pozdě večer můžete vidět rodiče tlačit kočárek přeplněnými madridskými ulicemi při pomalé procházce nebo hrát si malé děti u kašny na náměstí španělského městečka, zatímco rodiče dopíjejí své víno na terase místního podniku. Nikdo se nad tím nepozastavuje, ani rodičovskou zodpovědnost nezpochybňuje. Výraznější je to v létě, kdy denní vedro konečně ustoupí a lidé vyjdou do ulic.
Španělský denní rytmus je jiný, než jak jej známe, přestože pracovní doba se příliš neliší od té naší. I když kancelářská polední pauza se může v některých oblastech či firmách protáhnout na dvě, či dokonce tři hodiny. To je ale dnes již spíš výjimkou.
Den zde začíná pomalu, ale končí pozdě. Kafe s croissantem nebo jinou lehkou verzi snídaně si můžete dát v některých barech klidně v 7 ráno, zejména ve velkých městech dokonce i dřív.
Oběd ve dvanáct, jak jsme u nás zvyklí, je pro Španěly divný, a znamená spíš druhou snídani než skutečný oběd. Ve Španělsku se totiž typicky obědvá až mezi druhou a čtvrtou odpolední. Před obědem si můžete s přáteli dát skleničku vína nebo pivko s olivami či lehkými tapas a v neděli typicky vermut, ale skutečný oběd se před druhou hodinou nepodává. Rozhodně ne v restauracích.
Chcete-li si zajít na večeři do restaurace, musíte si na ni počkat. Ve Španělsku se před osmou nikdy nevečeří, a i to je velmi brzy. Počítejte spíš až s devátou večer.
Většina restaurací před osmou večer ani neotevírá a rezervace obvykle začínají kolem půl deváté a později. Přijít na osmou znamená být prvními, nikoli posledními hosty a začít večeřet až v deset není nic ojedinělého. Teprve kolem této hodiny bývají podniky plné.
Typická španělská restaurace otevírá pouze na oběd a pak na večeři, takže mezi pátou a osmou bývají stejně zavřené. Přestože je Španělsko proslulé nejvyšším počtem barů a restaurací na obyvatele, může vás překvapit fakt, že bez rezervace si nemusíte jen tak někde sednout. Zejména o víkendu a ve velkých městech to může být tak trochu problém.
Vezměte si třeba takový Madrid, ve kterém se nachází 18 tisíc barů, restaurací a klubů, což z něj dělá jedno z nejlepších evropských měst, pokud jde o stravování a noční život. Město se vyznačuje velmi vysokou koncentrací podníků od tradičních tapas barů až po renomované noční kluby.
Přesto jít jen tak večer na procházku s tím, že se usadíte tam, kde se vám bude líbit a dáte si něco dobrého k jídlu a pití, se může stát cestou poněkud dobrodružnou. Všichni jsou totiž venku a buď hledají stejně jako vy, stojí ve frontách na stoleček, nebo si chytře předem udělali rezervaci.
Španělé také rádi tráví obědy a večeře ve větší společnosti, ať už jde o přátele či širokou rodinu, proto není překvapením vidět v restauracích sražené stoly, kolem nichž sedí několik generací. Od nemluvňat až po dědečka v invalidním vozítku. A nikdo nikam nespěchá. Po jídle se ještě dlouho sedí a povídá a obsluha s tím automaticky počítá.
Neznalého návštěvníka často překvapí fakt, že nejenom restaurace, ale i mnoho obchodů bývá odpoledne zavřených. Neplatí to o samoobslužných řetězcích, takže koupit něco k snědku si vždycky můžete. Ovšem pouze pokud se neoctnete v malém španělském městečku mimo turistické oblasti. Tam si budete muset i na rohlík počkat do páté, až se znovu otevře.
I ve velkých městech stále zvyk siesty přetrvává a mnoho obchodů se ve dvě prostě zavře a znovu otevře až v pět odpoledne. V oblíbených turistických čtvrtích to většinou neplatí a můžete si tam koupit kdykoli co hrdlo ráčí. To ale není typické Španělsko.
Siesta je jedním z nejznámějších symbolů španělského životního stylu a znamená dlouhou odpolední pauzu. Historicky šlo o krátký spánek po obědě, který měl lidem pomoci přežít nejteplejší část dne. Dnes už to tak většinou nefunguje a z velkých měst siesta jako taková pomalu mizí. Otevírací doba mnoha obchodů a většiny restaurací ale stále zůstává podnebí a životnímu rytmu přizpůsobena.
Pozdní večeře těsně před spaním, děti venku dlouho do noci a záliba Španělů ve víně, vermutu a šunce, to je něco, co se vymyká našim zvyklostem a představám o zdravém životním stylu. Siesta a podnebí ale nejsou jediným důvodem pro pozdní večeře.
Zatímco návštěvníci mohou připisovat pozdní časy jídla ve Španělsku uvolněné středomořské atmosféře země, což je samozřejmě také pravda, skutečný důvod je poněkud zvláštní. Španělé totiž již více než 70 let žijí ve špatném časovém pásmu.
Při pohledu na mapu je vidět, že Španělsko leží na stejné zeměpisné délce jako Spojené království, Portugalsko či Maroko, a mělo by tudíž být v greenwichském středním čase (GMT).
Jenomže diktátorský generál Francisco Franco v roce 1940 změnil španělské časové pásmo a posunul hodiny o hodinu dopředu, aby zemi přizpůsobil nacistickému Německu. A od té doby už to tak zůstalo, přestože se pravidelně objevují snahy hodiny srovnat s časovým pásmem. Zatím se takový záměr ale žádné vládě nepodařilo realizovat.
Díky hodinovému zpoždění oproti správnému časovému pásmu slunce vychází a zapadá později, což Španělsku nabízí dlouhé letní večery a západy slunce kolem desáté večerní. A tomu se přizpůsobil i životní rytmus.
Na první pohled by se mohlo zdát, že pozdní večeře, národní záliba ve víně a šunce, nebo časté návštěvy barů nejsou zrovna receptem na zdravý život. Statistiky ale ukazují opak. Španělé patří dlouhodobě mezi národy s nejvyšší délkou života na světě. Podle údajů OECD dosahuje průměrná délka života ve Španělsku přibližně 84 let, což je o několik let více než průměr v Evropské unii. Ženy se zde dožívají dokonce kolem 86 let a století staříci nejsou žádnou vzácnou výjimkou.
Odborníci často mluví o takzvaném „španělském paradoxu“: kombinace středomořské stravy, silných rodinných vazeb, každodenního pohybu a společenského života zřejmě vyvažuje i některé méně zdravé návyky.
