Článek
Stoupá nejenom počet turistů, ale i obyvatel. Podle posledních údajů ze srpna 2023 nyní v katalánském hlavním městě žije přes 1,7 milionů lidí. Jenom mezi lednem a červencem přibylo více než 40 000 nových obyvatel, z nichž kolem 85 % jsou cizinci.
Cizinci už tak tvoří více než čtvrtinu obyvatel Barcelony. K tomu ještě dva miliony turistů a není se tudíž co divit, že místní obyvatelé zrovna nejásají.
Do jisté míry si za to mohou sami. Samozřejmě ne proto, že žijí v architektonicky bohatém a zachovalém městě se středověkými uličkami, gotickými kostely, modernistickými budovami a Sagradou Familií, jejíž výstavba trvá déle než stavba egyptských pyramid. Ani proto, že ji z jedné strany omývá moře a z druhé chrání hory nebo snad kvůli fotbalovému klubu FC Barcelona.
Díky zákonu o start-upech a nekonečnému množství pobídek a programů se z Barcelony stává jedna z největších kolébek nového businessu a investování. Zákon 28/2022 odstraňuje některé překážky v imigračních procedurách, znamená méně byrokracie a zavádí zajímavé daňové pobídky.
Není se tedy čemu divit, že do Barcelony kromě turistů směřují aspirující i etablovaní podnikatelé, zaměstnanci, či jen ti, kteří hledají nové příležitosti a dobrodružství. A světe div se, tito lidé z drtivé většiny nemluví katalánsky. Ba často ani španělsky.
Barcelonský přístav
Místní obyvatelé začali bít na poplach. Katalánská nevládní organizace Plataforma per la Llengua varovala, že katalánština je v jazykové nouzi, kterou nelze zvrátit. Její prezident Escuder dokonce prohlásil, že používání katalánštiny upadá a je v „znepokojivé“ situaci.
Escuder vyzval k zachování jazyka a zdůraznil, že odpovědnost leží na občanech samotných. Také poznamenal, že 80 % Katalánců zbytečně přechází na španělštinu. Týká se to převážně mladé generace, která je sice díky vzdělávacímu systému bilingvní, ale pouze 12 procent z obyvatel ve věkové kategorii 15 až 34 let používá výhradně katalánštinu.
Katalánština ale není to jediné, co místní obyvatele velmi trápí a opět za tím stojí masový příliv cizinců. Průměrná cena nájmu bytu vzrostla v prvním kvartále letošního roku do historických výšin a dosáhla hranice 1,193.41 euro, což znamená nárůst o téměř 10 procent proti loňskému roku, a dál stoupá.
Tento trend znamená, že by se Barcelona brzy mohla stát pro místní obyvatele takřka neobyvatelnou. Již teď si mnoho z nich nemůže dovolit byt poté, co se nájemné za posledních 10 let zvýšilo téměř o 70 procent, zatímco náklady na koupi domu vzrostly o 40 procent.
Nejenom cena je problém, ale vůbec najít byt k pronájmu je oříškem. Realitní trh je tak nasycený, že pouze velmi bonitní zájemci s prokázaným dostatečným příjmem, pracovní smlouvou na dobu neurčitou a často i bankovní garancí dostanou vůbec šanci. Nájem by navíc neměl přesahovat 40% příjmu.
Pronajmout si v Barceloně samostatný byt je luxus, nicméně ani žít ve sdíleném bytě si už nemůže dovolit každý. Přesto tuto variantu volí velké množství stálých i dočasných obyvatel, a to nejen těch mladých.
Průměrná cena pokoje je nyní prakticky stejná, jako byla cena celého malého bytu před pandemií Covid v roce 2019 a dosahuje téměř 600 euro.
Tendence odcházet z hlavního města do obcí s dopravní dostupností je již patrný. Barcelona již zkrátka není pro každého.
Starosta Barcelony Jaume Collboni proto oznámil kontroverzní a drastický plán, jak zpřístupnit byty v současnosti využívané ke krátkodobému a turistickému pronájmu. Jenom těch registrovaných s turistickou licencí je ve městě přes deset tisíc.
Do roku 2028 se chce bytů využívaných pro krátkodobé pronájmy a turistiku úplně zbavit a poskytnout je volnému trhu pro dlouhodobé nájmy či k prodeji.
Ve hře je ovšem velmi silná lobby sdružení vlastníků bytů, tak uvidíme, jak to nakonec celé dopadne. Jisté ale je, že nové licence už je teď prakticky nemožné získat.
Frustrace místních obyvatel je nasnadě a pochopitelná. Ve městě, kde vyrůstaly celé jejich generace, si už často ani neobjednají své oblíbené tapas v rodném jazyce.
Přesto všechno není v Barceloně, na rozdíl od některých jiných míst v Katalánsku, patrná vůči cizincům žádná všeobecná nevraživost a domorodci s přistěhovalci tu žijí v poklidu vedle sebe, přestože se nijak zvlášť nemíchají. To je ale dáno i katalánskou, spíš uzavřenou povahou.
