Článek
Nejsem politolog, ukrajinofil, rusofil a už vůbec ne „trumpista“. Světové dění sleduji jako každý, kdo se o zásadní události hýbající světem zajímá a obvykle je komentuji pouze sama pro sebe, případě v přátelském a rodinném kruhu. Samozřejmě mám na věci svůj názor.
Odborných a politických rozborů posledních událostí na půdě Bílého domu, stejně jako projekcí dalšího pravděpodobného vývoje je a bude v domácím i světovém tisku k přečtení hodně a z různých úhlů pohledu.
Ten můj je pohledem běžné a politicky nevzdělané ženy, která právě shlédla smutnou taškařici mezi dvěma státníky na velmi důležité světové téma, které se říká vysoká diplomacie.
Tisková konference s prezidenty Ukrajiny a USA, která dopadla úplně jinak, než kdokoli očekával, zcela jistě vyostří další vývoj v rusko-ukrajinském konfliktu. Ale možná ne tak zcela ve prospěch prezidenta Trumpa, jak by si jistě přál.
Jestli začal Zelenskyj ve své urputnosti k záchraně vlastní země a hledání mezinárodní opory ztrácet body, protože svět je už do jisté míry unavený a vyčerpaný dlouhou rusko-ukrajinskou válkou, po jeho schůzce s Trumpem se možná probral, pokud vidí věci stejně jako já, a Zelenskyj se zřejmě stane smutným hrdinou současnosti.
O megalomanském Trumpovi, který má o skutečných důvodech a podstatách mezinárodních konfliktů zřejmě pouze velmi povrchní představu, jsem si vlastní obrázek už dávno udělala. Ale že by nebyl schopen ani důstojné diplomatické diskuse, navíc v záři světových reflektorů, je pro mě nová skutečnost odhalující jeho reálné schopnosti státníka.
Postavit prezidenta samostatného státu do role zlobivého chlapečka, okřikovat ho jako delikventa a chovat se k němu povýšeně, neuctivě a znevažovat každé jeho slovo, není jen donebevolající, ale i nepřípustné. O to horší, že takové chování pochází od nejsilnějšího muže planety a jeho poskoka.
Ani snad nejde o to, co bylo řečeno, ale o způsob, jakým byl Zelenskyj vykázán do patřičných mezí jako zásadně nedůležitý a otravně urputný človíček, který svojí zarputilostí zdržuje rozdělení moci a nerostných surovin. V podstatě byl postaven do role toho, který se plete mezi velké muže, zatímco by jim měl být vděčný. Taková veš v kožichu světových mocností.
Ani jsem nepočítala, kolikrát mu Trump s prstem téměř v obličeji řekl: „Vy nejste v pozici, abyste….“.
K tajům světové diplomacie jsem vždy měla velkou úctu jako k mistrovskému umění složeného z koktejlu slov, argumentů, hlubokých znalostí tématu a v neposlední řadě důstojného chování. Ideály, které po schůzce nejmocnějšího muže světa s lídrem země statečně se bránící agresi jiného státu, vzaly za své.
Kdyby se možné dopady roztržky netýkaly osudu nás všech, dala by se prezidentská schůzka považovat za úsměvnou a měla by se zařadit do učebnic diplomacie jako odstrašující případ, jak se diplomacie ale opravdu nedělá.
Možná jde ale o jakousi taktiku, kterou Trumpovi poradili jeho rádcové, a ona jim moc nevyšla. Zašlapat mužíka do země a ukázat mu, kdo je na světě pánem. Třeba se mu pak rozklepou kolena, svěsí ramena, a ještě bude rád, že to takhle dopadlo.
Vidíte, zase musím zasáhnout já a vyřešit za vás záležitost, jako by říkal Trump v úvodu asi nejsledovanějšího videa posledních 24 hodin. Vlastně ne, pardon, on to opravdu říkal.
Zelenskyj možná nezačal schůzku úplně šťastně, nicméně velmi pochopitelně tím, že v oprávněném hněvu, byť s klidnou rétorikou, nepřestával poukazovat na ruská zvěrstva, ukazovat obrázky mučených vojáků a označovat Putina za vraha.
To ale na Trumpa vůbec neplatí a on to měl vědět. Trump nebyl při jeho projevu očividně ve své kůži a určitě si už v duchu představoval další jednání s ruským protějškem poté, co Zelenskému všechno odkýve.
Zajímavá otázka zazněla od nejmenovaného novináře směrem k ukrajinskému prezidentovi: „Myslíte si, že Amerika a prezident Trump je v konfliktu na vaší straně?“ Odpověď zazněla jasně: „Ano, to si myslím, jinak bych tu nebyl.“
Chyba lávky, pane prezidente. Asi jste už na to přišel sám, ale sedíte tam hrdě dál a nevěřícně posloucháte, co se kolem vás děje. Teprve teď jste pochopil, jak to s tou americkou pomocí opravdu je.
Trump se sám označil za mediátora a peacemakera, který tuto krvavou válku ukončí. Což by se v žádném případě nestalo, kdyby nebyl americkým lidem zvolen. Bez něj by pravděpodobně vypukla třetí světová válka, ale naštěstí je už ve své funkci a s každým udělá deal. Protože to je jeho nejsilnější parketa. Ano, zcela vážně toto o sobě prohlásil.
Zásadní rozpor mezi oběma prezidenty vypukl při otázkách bezpečnostních záruk. Trump je totiž přesvědčen, že po podepsání dokumentu nebude nic takového zapotřebí a Zelenskyj přehání. Skončí válka, skončí bezpečnostní rizika, protože jeho „deal“, neboli dohoda, zajistí klid a mír. Tak to přece v obchodě chodí. Plácneme si a je to. Gentlemenská dohoda, ne?
Bylo mi až trapně sledovat, jak se Trump bije v prsa a vypočítává, kolik válek už osobně ukončil. Dokonce i takové, o kterých nikdo neslyšel a ještě předtím, než vůbec začaly. A udělá to znovu, protože může. Takový je dobrák.
Druhá polovina tiskové konference se odvíjela už pouze v Trumpově obvyklé sebestřednosti a deklaracích o genialitě jeho dealu, což je mimochodem jeho velmi oblíbené slovo z komerčního slovníku. Zelenskyj už prakticky nebyl připuštěn ke slovu, i když podle řeči jeho neklidného a lehce a vyděšeného těla, by rád k věci něco dodal. V představení už ale dávno pozbyl hlavní roli.
Ve své ješitnosti, se svými obchodními dealy a s nepopiratelnou silou v ruce, je Trump vážně nebezpečnou světovou osobou. Zelenskyj, který pravděpodobně se sebezapřením, ale touhou po vyřešení situace přijal výzvu k dohodě, byl po celou dobu vystaven nechutnému chvástání, zlehčování situace a popírání bezpečnostních rizik v zemi, ve kterou vkládal velkou naději. Nikdo z nás by nechtěl být v jeho kůži.
Hromy a blesky začaly místností létat po prohlášení viceprezidenta Vance, který vyzdvihl svého bosse Trumpa jako toho, který jakožto velký diplomat, na rozdíl od předchozího kecálka, má schopnost válku na Ukrajině vyřešit. Naprosto nelogicky a bezdůvodně osočil Zelenského z toho, že si v jejich vlastní Oválné pracovně dovoluje dělat propagandu, zatímco by měl být Trumpovi vděčný. Ten chudák přitom stihl říct sotva tři věty.
A pak už Trump, zatlačen do kouta, protože pozornost se odklonila od jeho osobních zásluh a velikosti, začal opakovat stále dokola slova, která vejdou do dějin: „Nejste v pozici, abyste nám mohl diktovat. Nemáte správné karty v ruce. Zahráváte si s třetí světovou válkou. Chováte se neuctivě k této (americké) zemi.“
Dál se bil v prsa a jako kolovrátek zmateně opakoval cosi o stupidním a nekompetentním prezidentu Bidenovi, bez jehož peněz a zbraní by válka netrvala ani týden. Mně a mně a mně musíte být vděčný, slyšíte? Beze mě nemáte karty, se kterými můžete hrát.
Bez nadsázky se Trump choval jako starší kluk z bohaté rodiny, který šikanuje mladšího a chudšího spolužáka. Ostudně, neomaleně a rozmazleně.
Poslední novinářská otázka symbolicky uzavřela nepříjemnou světovou frašku a odhalila v celé nahotě velikášskou a sebestřednou část Trumpovy povahy. Nutno podotknout, že celá jeho osobnost je těmito rysy ovládána. Otázka zněla zhruba takto: „Co když Putin poruší příměří?“
Odpověď Trumpa: „To neudělá, protože MĚ respektuje“…na rozdíl od těch směšných figurek přede mnou. Na konci celé debaty, která byla spíše Trumpovým monologem, zaznělo opakované varování směrem k Zelenskému: My se tak snažíme a vy nám vůbec nejste vděčný. Důsledky si připište.
Vlastně na každý z novinářských dotazů, a některé byly přímo na tělo, Trump odpovídal chvástáním. Dost možná je to jenom zástěrka toho, že vůbec netuší, o čem je řeč.
Kdo koho tedy zadupal do země? Minimálně při téhle konferenci to nebyl Trump, který se jako vždy zesměšnil, ale Zelenskyj, který si zachoval důstojnost, neklesl před Trumpem na kolena a se sepjatýma rukama neprosil o odpuštění.
Dohoda se nepodepsala a Trump jako vyjednávač, mediátor a peacemaker selhal. To ho asi hodně mrzí. Ne kvůli Ukrajině, americkému lidu nebo světovému míru. Ale kvůli sobě. On je přece pašák, který dokáže, co si zamane.
Co se stane dál a jaká bude odplata? To se ukáže, až se svět trochu vzpamatuje z toho, čeho byl svědkem. Nejsem si ale jistá, že Ukrajina v tomto souboji definitivně prohrála. Minimálně pokud jde o světového mínění.
Trump bude možná chvilku trucovat, ale jeho osobní úkol je jasný. Dokázat světu, že on je ten jediný, kdo si s těma dvěma zlobily dokáže poradit. Tak uvidíme, jestli jsem se trefila.
Vlastní názor si doporučuji udělat až po shlédnutí celé zdokumentované tiskové konference nejvyšších představitelů obou zemí v Oválné pracovně.
Za mě palec nahoru ukrajinskému prezidentovi minimálně za důstojné setrvání až do hořkého konce.
