Článek
O těch mediálně známých sektách samozřejmě nějaké informace najdete - jehovisti, mormoni, scientologové, krišňáci a ti další jsou na západě mnoho let známí. I tak se v jejich víře nacházejí věci, o kterých se veřejně takřka nemluví.
Hůř na tom byly nově vzniklé sekty, o nichž se veřejnost dozvídala jen ze svědectví obětí. Tam se informace sháněly opravdu těžce. Můj Youtubový channel proto měl sloužit jako místo, kde budou takové informace shromážděny.
Nejhůř na tom pochopitelně byly malé, rodinné sekty. O těch se člověk dozvěděl jen z občasných Krimi zpráv nebo Blesku, který se paradoxně nejdetailněji zabýval problémem náboženských sebevražd v ČR. Já vím, je to šok, ale bulvární časopisy často zveřejňují uniklé části policejních spisů, které se běžně do médií nedostanou. Ale to jsem zjistil teprve, když jsem se k těm policejním zprávám dostal.
V Česku pochopitelně působí organizace s názvem Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů. Vedou ji však lidé, kteří si myslí, že proti sektám se nemá bojovat, nýbrž jim pomáhat. Podle jejich naivního přesvědčení přestanou sekty páchat kriminální činy prostě proto, že na ně pánové z univerzity budou hodní a umožní jim se v ČR rozrůst. Jak to potom dopadá jste viděli v případě Dvanácti kmenů, MISA, Allatry nebo dalších.
Rozhodl jsem se proto vytvořit webové stránky, na nichž budou shromážděny všechny informace o sektách. Jmenují se SEKTY TV. Obsahují nejen informace o nebezpečných českých i zahraničních skupinách, ale také obecné posudky, zprávy a materiály pro školy či jednotlivce. Webové stránky navíc rozlišují mezi klasickými sektami a denominalizovanými hnutími, čili skupinami, které se už své sektářské radikality vzdaly a zařadily se do naší společnosti.
Právě tato kategorie náboženských hnutí mě zajímala nejvíce. Pokud se to povedlo u těchto hnutí, proč by se to nemohlo podařit i v jiných? Existovala naděje, že se sekty mohou změnit?
Jako bývalý mormon jsem věděl, že se i naše sekta několikrát reformovala. Poprvé to bylo ve spojení s polygamií, které se mormonská církev musela vzdát na nátlak americké vlády. Ta totiž uvěznila mormonské vůdce a hrozila jim vyhlášením absolutní války. Podruhé se to týkalo institucionalizovaného rasismu, který na konci 70. let dvacátého století ohrožoval právní postavení církve. Potřetí se to povedlo poměrně nedávno v souvislosti se zrušením zákazů proti LGBT osobám. Diskriminace na mormonské univerzitě BYU se totiž stala terčem v oku federální vlády, která hrozila, že škole sebere licenci a finanční podporu.
Ve všech případech musel intervenovat stát - v tomto případě americká vláda. Bez jejího zásahu by dál pokračovaly kriminální praktiky a nebyla by takřka žádná šance na změnu. Představa, že náboženský vůdce jen tak - bez vnějšího nátlaku - reformuje svou organizaci, je bohužel naivní. Má to své důvody. Reformy paradoxně nebývají mezi členy příliš oblíbené. Dávají totiž možnost pochybovat o dalších pravidlech nebo naukách, které se zdají být příliš přísné. A když se začne rozpadat náboženský systém, ztratí snadno moc i vrchní guru. Třeba z mormonismu odvozená Kristova komunita se v roce 1984 rozhodla otevřít kněžství i pro ženy. Byl to nesmírně progresivní krok (zvláště na svou dobu), ale způsobil odchod přibližně třetiny světových členů. Ti si vytvořili své vlastní fundamentalistické skupiny, ve kterých dál odpírají ženám kněžství.
Reforma sekt tedy není snadná. Vyžaduje diplomatický, ale silný zásah státu. Bez něj se problém sekt vyřešit nepodaří.
