Článek
Pocházel z tzv. vojevůdcovské linie habsbursko-lotrinské dynastie, měl pět sourozenců, mezi něž patřili sestra a oblíbená španělská královna Marie Kristýna a bratr velmistr Řádu německých rytířů Evžen. Arcivévoda rakouský a kníže těšínský Bedřich Rakousko-Těšínský se narodil 4. června 1856 v moravských Židlochovicích. Po svém strýci zdědil Těšínské knížectví a postupně se stal vlastníkem rozsáhlého majetku na Moravě, ve Slezsku, a Uhrách. Celkem mu patřilo 200 000 hektarů půdy, velké množství dolů a byl též významným akcionářem Třineckých železáren. Silné pozice držel i v potravinářství.
Byl předurčen k vojenské kariéře, dosáhl hodnosti polního maršála a postu vrchního velitele rakousko-uherské armády. Daleko úspěšnější však byl coby podnikatel. Řečeno současnou terminologii patřil k špičkovým dynamickým manažérům, podporoval zavádění novinek a moderních technologií, které vedly ke zvyšování výroby a produktivity práce. V jeho hutích v nynější jihopolské Ustroni se jako první v Evropě začaly vyrábět parní pluhy. I jeho zásluhou se české země staly železářskou velmocí. V letech 1878 – 1912 se produkce železa v českých zemích zvýšila z 109 100 tun na 1 049 887 tun, čili desetkrát! Podíl českých zemí se v letech 1879 – 1896 zvýšil na jeho výrobě v rámci Rakousko-Uherska z 35 % na 61 %.Výkon dělníků se proti polovině 19. století zvýšil asi devětkrát. Za svoji podnikatelskou činnost obdržel arcivévoda Bedřich čtyři čestné doktoráty.
Projevil také sociální cítění, když založil fond na podporu vdov a sirotků po svých zaměstnancích. Jistě také proto, že sám měl devět dětí. Kromě toho byl arcivévoda i mecenášem umění. Rozsáhlé sbírky, které zdědil v proslulé vídeňské galerii Albertina, ještě rozšířil o díla vynikajících mistrů Albrechta, Dürera, Rembrandta, Holbeina, Fra Bartolomea, Waldmüllera, Moneta, Menzela, Delacroixe a dalších.
V Beskydech se nachází oblíbené výletní místo prales Mionší o rozloze 170 hektarů, který mu rovněž kdysi patřil a na jehož vzniku má velkou zásluhu. Arcivévoda Bedřich tam totiž často jezdíval s přáteli na lov a proto v těchto místech zakázal těžbu dřeva. Díky tomu se zde zachovala unikátní krásná příroda.
Jeho přirovnání k markýzi respektive markraběti Gerovi, jenž na území současného Saska vybíral v 10. století poplatky od porobených slovanských kmenů, je nespravedlivé. Arcivévoda Bedřich nebyl německým nacionalistou, i když je pravdou, že zdejším národnostním sporům mezi Čechy, Poláky a Němci na svých panstvích moc nerozuměl. On však nerozlišoval lidi podle národností, nýbrž podle toho, co uměli a dokázali. Básník Petr Bezruč jej z nějakých nepochopitelných důvodů neměl rád, a tak z něj ve svých Slezských písních udělal obávaného markýze Gera.
Arcivévoda Bedřich měl naopak velký podíl na rozvoji ostravského regionu a jeho proměnu ve vyspělou průmyslovou oblast českých zemí. Za to bychom mu měli děkovat a ne jej častovat urážkami.
Zdroje:
Hospodářský vzestup českých zemí od poloviny 18. století do konce monarchie, kolektiv autorů, nakladatelství Karolinum, Praha 2015
Dějiny hospodářství českých zemí, Ivan Jakubec – Zdeněk Jindra, nakladatelství Karolinum, Praha 2006,
Velké dějiny Zemí Koruny české XII.b, kolektiv autorů, nakladatelství Paseka, Praha, Litomyšl 2013
