Článek
Tou byl kníže Adolf ze Schwarzenbergu jasně antinacistického zaměření. Už před II. světovou válkou věnoval milion korun na výstavbu čs. pohraničních opevnění a dobu okupace strávil v exilu, kde finančně podporoval čs. zahraniční vládu v Londýně. Vysloužil si též pochvalu Jana Masaryka, který ocenil, že se choval mravně, do odboje se zapojil ihned a nacisty z duše nenáviděl. Jak uvádí web Forum24.cz, po anšlusu Rakouska v březnu 1938 Adolf Schwarzenberg nechal vyvěsit na svém vídeňském paláci černé prapory. Na zákaz vstupu Židů do veřejných parků pak reagoval tak, že u vchodů do svého parku vystavil cedule s nápisy: „Židé vítáni.“
Svůj odpor k nacistům dal veřejně najevo i v Českém Krumlově, kam krátce po mnichovské dohodě a jeho připojení k Německu, vstoupil za účasti jednotek wehrmachtu a SS sám Adolf Hitler. I přes naléhání nacistických pohlavárů ho však Adolf Schwarzenberg nejen ve městě nepřivítal, ale ještě mu zakázal vstup na krumlovský zámek. Odmítal také dát souhlas k nahrazení českých vedoucích zaměstnanců těmi německými a osobně intervenoval za propuštění svých zatčených pracovníků.
Říšský protektor Reinhard Heydrich proto uvalil na jeho majetek krátce po svém příchodu do Protektorátu Čechy a Morava na podzim 1941 nucenou správu.
Sami schwarzenberští zaměstnanci posílali po válce úřadům obnovené Československé republiky petice, ve kterých žádali, aby dobře vedený a obhospodařovaný majetek zůstal dosavadním vlastníkům. Tato prohlášení na podporu majitelů podepsaly stovky schwarzenberských pracovníků! Například zaměstnanci chýnovského velkostatku napsali schwarzenberské závodní radě v Českých Budějovicích. „Dr. Adolf Schwarzenberg prokázal svůj protinacistický postoj nejen slovy nýbrž skutky, a musil před nacisty uprchnout do ciziny. Jeho majetek byl pak jako majetek nepřátel říše zabaven gestapem. Na základě těchto skutečností máme pevně za to, že konfiskace schwarzenberského majetku nepřichází v úvahu.“
Tzv. Benešovy dekrety tedy nešly v tomto případě použít ani náhodou. Stoupenci vyvlastnění hlavní schwarzenberské větvě rodu proto vymysleli jiné řešení. Dva roky po skončení války přišel klub sociálně demokratických poslanců v čele s Blažejem Vilímem s návrhem zákona dosud v historii československé státnosti nevídaným, týkajícím se jedné jediné osoby – Adolfa Schwarzenberga. Na jeho základě měl být veškerý jeho majetek vyvlastněn ve prospěch Země České. Podle navrhovatelů šlo o „tak ohromný komplex nemovitostí, že se všeobecně pociťuje potřeba vyřešiti vlastnické poměry k této majetkové podstatě způsobem, který by odpovídal novému duchu hospodářské a sociální struktury Československé republiky“.
Přisadili si samozřejmě i komunisté, kteří v rámci parlamentní rozpravy při projednávání zákona Lex Schwarzenberg v červenci 1947, vykládali cosi o útlaku prostého jihočeského lidu. Vrcholem rudé demagogie se stalo vystoupení komunistického poslance Josefa Janouše, který prohlásil, že Schwarzenbergové sice poskytovali svým zaměstnancům určitě sociální výhody, ale o to víc je museli vykořisťovat. Mimo jiné také řekl: „Slezsko mělo svého vykořisťovatele a netvora Gera, kterého objevil v celé jeho hrůzné nahotě náš slavný básník Petr Bezruč. Jižní Čechy měly Schwarzenbergy, kteří jako polyp, jako chobotnice natahovali svá chapadla do všech okresů jižních Čech. Obepínali a vykořisťovali všechny obory lidského podnikání. Lomy, vápenky, pískovny, lihovary, hostince, prostě všechny obory, kde se uplatňovala lidská práce. Do všech zasahovala chapadla těchto velmožů.“
Je ovšem smutné, že nikdo z diskutujících poslanců, při přijímání protiústavního zákona č. 143/1947 O převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou, proti němu neprotestoval, a to ani ze strany lidové, takže byl 10. července 1947 schválen.
Skandální pak byl § 5, podle něhož: „Majetek přechází do vlastnictví země České bez náhrady dosavadním vlastníkům.“ Čili se de facto jednalo o státem posvěcenou loupež soukromého vlastnictví.
Smutné rovněž je, že toto do oči bijící bezpráví přešel mlčením i tehdejší prezident Edvard Beneš, přestože o protinacistických postojích Adolfa Schwarzenberga prokazatelně věděl, a bez odporu tento hanebný zákon podepsal. I když on se takto zachoval ve více podobných případech, takže jeho postoj v této kauze zase tolik nepřekvapuje.
Odkazy:
