Článek
„Dne 9. prosince 1828 založil olomoucký arcibiskup Rudolf Jan Habsburský v malé obci Vítkovice podnik na zpracování a výrobu železa, nesoucí název Rudolfova huť,“ je napsáno na webu vitkovice.cz. Málo slov, ale velký význam. Nutno dodat, že Rudolf Jan tak učinil z vlastních peněz.
Rudolf Jan Habsbursko-Lotrinský byl arcivévoda rakouský, olomoucký arcibiskup a kardinál, významný mecenáš, hudebník a průmyslník.
Olomoucký arcibiskup kardinál Rudolf Jan
Již v polovině 19. století jim založený podnik inicioval významný růst obce Vítkovice, jak investicemi do obecního rozpočtu, tak výstavbou institucí a zařízení sloužících jak železárnám, tak obyvatelům obce. Do roku 1853 bylo z iniciativy železáren ve Vítkovicích postaveno více než čtyřicet hutních a dalších průmyslových provozů, kanceláří, obytných domů a dalších staveb, také cechovna, škola, budova ředitelství, nový a starý špitál, jídelna, obchod apod. Za účelem reprezentace a jako trvalé sídlo generálních ředitelů byla v roce 1847 postavena dvojpodlažní budovu zámku v empírovém stylu. Postupem času se Vítkovické železárny staly předním železářsko-strojírenským komplexem v českých zemích a tuto pozici si drží dosud.
Kdo však stál za jejich počátkem? My v Českém královském institutu chceme poukázat na fakt, že mezi Habsburky byli i lidé prozíraví, kteří měli odvážné moderní vize a dokázali je uskutečnit. K nim patřil i Rudolf Jan Habsburský, arcivévoda rakouský, který se podle webu ado.cz narodil 8.ledna 1788 ve Florencii jako nejmladší syn císaře a českého krále Leopolda II. Mezi jeho české předky patří svatá Ludmila a Karel IV. Zpočátku se věnoval vojenství, jenomže toho musel kvůli špatnému zdraví zanechat. Jelikož však projevoval sklon ke zbožnosti, zvolil si duchovní kariéru a stal se katolickým knězem.
Roku 1806 povýšil na olomouckého kanovníka. Jako koadjutor předešlého arcibiskupa se 24. března 1819 právně ujal nástupnictví. Ještě dříve 28. září 1818 získal titul kardinála.
Rudolf Jan Habsburský byl vzdělaným člověkem, který ovládal pět jazyků, češtinu, němčinu, latinu, francouzštinu a italštinu. Kromě toho, že vystudoval teologii se vyučil zahradníkem. Právě zahradničení patřilo k jeho velkým zálibám a rovněž tak se intenzívně zajímal o technický pokrok a obojího pak bohatě využil. Kromě již zmíněného založení Vítkovických železáren se rovněž zasloužil o zřízení řady olomouckých parků a promenád. Byl nazýván otcem chudých a záštitou věd. Výrazně pomohl i svému arcibiskupskému sídlu Olomouci. Roku 1827 vymohl opětné povýšení zdejšího lycea na univerzitu. O tři roky později se zasadil o stavbu nové divadelní budovy.
Byl milovníkem hudby, věd a umění; byl protektorem společnosti přátel hudby v Rakousku a mecenášem Beethovenovým, který se stal jeho blízkým přítelem. V roce 1823 mu Ludwig van Beethoven předal manuskript Missa solemnis. Rudolf Jan podporoval také dobročinné ústavy a pamatoval na ně ve své závěti.
Bohužel, arcivévoda a kardinál Rudolf Jan zemřel předčasně 23. července 1831 ve věku 43 let na krvácení do mozku v Badenu u Vídně. Je pohřbený v císařské rodinné hrobce Habsburků v kapucínském kostele ve Vídni. Jeho srdce bylo podle jeho vlastního přání uloženo v kryptě katedrály svatého Václava v Olomouci.
Odkazy:
Podnikání v českých zemích, Petr Popelka a kolektiv, nakladatelství Paseka, Praha 2025
