Článek
Jedná se o méně známou skutečnost, avšak i ta mohla ovlivnit Velkou Británii k jejímu neblahému mnichovskému rozhodnutí s fatálními důsledky pro naši zemi. My v Českém královském institutu chceme upozornit na to, že amatérismus tehdejších československých politiků byl až neskutečný. Dá se říci, že to byla jedna z mnoha závažných Benešových chyb.
V telefonních hovorech mezi československým prezidentem Edvardem Benešem a tehdejším čs. vyslancem v Londýně Janem Masarykem v osmatřicátém roce docházelo k urážkám britského premiéra Neville Chamberlaina ze strany obou mužů. Ti ho v otevřených nešifrovaných telefonátech označovali za člověka s omezeným rozhledem, hlupáka, který nechápe nebezpečí hitlerovského Německa pro Evropu apod.
Ne že by Masaryk s Benešem neměli pravdu, jenže si počínali neskutečně hloupě. Ukázalo se totiž, že možná byli ještě víc omezenější než britský předseda vlády. Telefonní linky mezi Londýnem a Prahou jaksi vedly přes Německo a pro tamní tajnou službu Abwehr nebylo těžké je napíchnout a odposlouchávat hovory československých představitelů. Ani nepřekvapuje, že jejich obsah, v němž byl Chamberlain zesměšňován, předávali Němci s nadšením britské straně. Nic lepšího si nemohli přát a Čechoslováci jim ještě svojí stupiditou nahrávali na smeč.
Neville Chamberlain patřil k předním stoupencům appeasementu, protože měl upřímný strach z opakování hrůz I. světové války s miliony mrtvých a za každou cenu se snažil udržet mír. Podle něj by bylo chybou vyvolat celoevropský konflikt kvůli malé zemi ve střední Evropě, která navíc chce bojovat kvůli území, kde žijí lidé, jež v ní být nechtějí. Chamberlain to srovnával s rokem 1914, kdy Evropa začala válčit kvůli Srbsku. Jeho hodnocení tehdejší situace a podcenění zla, kterým byl nacismus, bylo krátkozraké a naivní, jenomže to nemůže být omluvou pro Beneše a Jana Masaryka.
Oni se měli snažit dělat všechno proto, aby Velkou Británii a Francii přesvědčili o správnosti svých postojů. Místo toho však uráželi britského premiéra. Pokud si mysleli, že jejich telefonáty jsou bezpečné, tak to bylo ještě horší. Určitě v tehdejším Československu byli odborníci, kteří věděli, že tyto telefonické rozhovory mohou být odposlouchávány a měli varovat státní představitele. Masaryk a Benešem si rovněž měli uvědomit, že nebezpečí odposlechu je velmi reálné a podle toho se chovat. Je velmi pravděpodobné, že by se postoje britského premiéra i tak nezměnily, ovšem bylo velkou chybou takto přispívat k jeho větší rozladěnosti a nepřízni vůči Československu.
Napadá nás také ještě jedna věc, neumíme si představit, že by se k takovému primitivnímu chování snížil třeba císař František Josef I.
Odkazy:
Československo, stát, který zklamal, Mary Heimannová, Petr Novotný - nakladatelství Petrkov, Havlíčkův Brod 2020
České průšvihy 1945 – 1948, kolektiv autorů, vydal Ústav nezávislé žurnalistiky, z.ú., Písnice 2025
