Článek
My v Českém královském institutu nehodláme zapírat negativa evropských království, vévodství, knížectví atd., i když monarchistické zřízení považujeme za výhodnější než republikánské. Fakta je ovšem třeba respektovat všechna. Samozřejmě, též mezi evropskými panovníky, a platí to i pro Francii, se našli jedinci, kteří nebyli zrovna vzorem svému okolí. I když některé tradované výroky se již ukázaly jako vylhané, například, že francouzská královna Marie Antoinetta měla k chudině údajně prohlásit, „oni nemají na chleba, tak proč nejedí koláče?“ Je však už dlouho prokázané, že ona nikdy nic takového neřekla a s velkou pravděpodobností se jedná po výmysl osvícenců.
V roce 1789 začala 14. července dobytím Bastily tzv. francouzská revoluce. V roce 1792 se Francie stala republikou. Jenomže změnil se život obyčejných lidí k lepšímu, jak slibovali revolucionáři? Řekli bychom, že nikoliv. Revoluční vlády slibovaly lidem svobodu včetně svobody vyznání. Jaká však byla skutečnost? Katolická církev byla perzekuována, mnozí katolíci včetně obyčejných rolníků, jejich žen a dětí, byli kvůli své víře vražděni. Tak tomu bylo například při povstání ve Vendée v letech 1793 – 1796, kdy místní konzervativně založení katoličtí obyvatelé, převážně zemědělci, se vzbouřili proti režimu, který se snažil zničit jejich staletou víru.
Jak uvádí Wikipedie, v období zhruba jednoho roku dali jakobínští fanatici popravit mezi 15 až 35 tisíci Francouzů, 300 000 dalších bylo uvězněno, často jen proto, aby obyvatelstvo bylo udržováno v neustálém strachu. K nejznámějším obětem teroru patřila již zmíněná královna Marie Antoinetta. Těmi se však nakonec stali i někteří z předních revolucionářů – popraven byl dokonce i čelní stoupenec republiky Danton. Inu, revoluce požírá své děti.
Jiné zdroje pak za celé období francouzské revoluce uvádějí ještě větší počet obětí. Francouzský historik Pierre Chaunu podle webu austerlitz.org míní, že jich mohlo být za celou dobu tzv. francouzské revoluce mezi 400 až 600 tisíci.
Hrůzovláda či Teror. Tak se podle webu denik.cz označuje část francouzské revoluce mezi lety 1793 a 1794, kdy se moci chopili jakobíni. Na denním pořádku tehdy byly masové popravy. Zatímco v Paříži politickým odpůrcům ve velkém usekávaly hlavy gilotiny, ve městě Nantes se revoluční výbory rozhodly použít ke zbavení se nepohodlných osob místní řeku. Muže, ženy a dokonce i nemluvňata katové svázali a utopili.
Topení bylo postupně stále děsivější, protože při posledních popravách už v řece bez milosti končily i matky s nemluvňaty. Jean-Baptiste Carrier, který minimálně o větší části poprav rozhodl, dokonce Loiře v Nantes přezdíval národní vana.
Podle některých historiků lze represe ze strany republikánů dokonce označit za první genocidu moderních dějin. Jakobíni totiž měli vydat rozkaz o vyvraždění všech vzbouřenců. „Je třeba zmasakrovat ženy, aby nepřibývalo dětí, a děti, aby z nich nebyli zbojníci,“ stálo v něm.
Jak je tedy patrné, Francouzi si revolucí na konci 18. století příliš nepomohli a režim, který následoval monarchii, byl ve skutečnosti krutou totalitní diktaturou.
Zdroje:
Dějiny Francie, Marc Ferro, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2001
Dějiny Francie, Georges Duby, nakladatelství Karolinum, Praha 2003
