Článek
„Vnesla do života lidí světlo naděje,“podotkl novinář Wesley Kerr a tím precizně vystihl osobnost této nejdéle vládnoucí britské panovnice. Alžběta II. svoje vládnutí pojala jako službu svému lidu a asi nečekala, že se tak brzy stane královnou. Její otec král Jiří VI. totiž zemřel náhle ve spánku v pouhých 56 letech. Tato smutná zpráva ji zastihla na její cestě po Africe v Keni. Stala se tak britskou panovnicí.
Slavnostní okamžik přitáhl pozornost desítek milionů Britů, kteří měli poprvé možnost sledovat tento velkolepý ceremoniál v přímém televizním přenosu a stovek milionů lidí na celém světě, jímž jej přiblížily barevné filmové záznamy promítané v kinech, nastal 2. června 1953. Ten den se ve Westminsterském opatství v Londýně konala královská korunovace Alžběty II. Pečlivé přípravy zabraly více než rok. Vyskytly se ovšem námitky, jestli se hodí, aby se tento slavnostní obřad konal tak brzy po válce, kdy Británie na tom nebyla hospodářsky nejlépe. Ukázalo se však, že tyto obavy byly liché.
Královna Alžběta II. v den korunovace
Korunovace Alžběty II. se stala skvělou oslavou britské monarchie. Ona předtím ve vánočním poselství uvedla, že při korunovačním obřadu se zaváže ke službě britskému lidu, ale poprosila jej, aby se za ní modlil, aby jí Bůh dal sílu se ctí svůj slib splnit. Je úžasné, jak britská panovnice s pokorou přistoupila ke svému úkolu, jehož se zhostila se ctí.
Tato událost vyvolala vlnu obrovského nadšení. V den korunovace sice bylo chladné deštivé počasí, přesto však na půl milionu lidí tábořilo v místech trasy korunovačního průvodu dlouhé hodiny předtím, aby mohli vidět svoji milovanou panovnici. Bylo jim jedno, jestli svítí slunce nebo prší. Královna Alžběta pro ně byla na prvním místě. Jakmile se pak přiblížila ve zlatém kočáře, davy ji provolávaly slávu. Celkem tři miliony lidí se shromáždily v londýnských ulicích, aby oslavily svoji královnu.
Ve Westminsterském opatství mladá panovnice složila slavnostní slib a primas anglikánské církve arcibiskup z Canterbury jí korunoval korunou svatého Eduarda. Bylo to fascinující, když přítomní, mezi nimiž bylo i plno zahraničních hostů, provolávali: „Bůh ochraňuj královnu.“ Přímý televizní přenos BBC sledovalo na 27 milionů Britů! Byla to převratná novinka, a ne všichni s ní souhlasili. Proti byl například i premiér Sir Winston Churchill, Alžběta si však přítomnost televizních kamer prosadila.
Celá Velká Británie se radovala, lidé se bavili v ulicích, tancovali, jásali a také hodovali. To koneckonců ke korunovacím patří. Korunovační den se proti očekávání protáhl. Královna Alžběta II. vydržela 13 hodin na veřejnosti a ještě kolem půlnoci promluvila k mohutnému nadšenému davu shromážděnému před Buckinghamským palácem.
Alžbětina korunovace přesvědčivě dokázala sílu a přednosti monarchie. Ona lidi spojovala. Britové bez rozdílu politického přesvědčení, konzervativci i labouristé, různé víry i různé rasy, přijali panovnici za svojí. Byla to nádhera. V dokumentu pak vystupovali i očití svědkové korunovace a je dobře, že Česká televize jej uvedla. Stojí za to jej vidět.
