Článek
Je to velký historický paradox, Kašpar Kaplíř ze Sulevic náležel k vůdcům Stavovského povstání proti Habsburkům v letech 1618 – 1620 a dokonce velel dělostřelectvu stavovského vojska, které obléhalo Vídeň. Nakonec spolu s dalšími 26 účastníky revolty skončil na popravišti v Praze na Staroměstském náměstí 21. června 1621. Jeho vnuk Zdeněk Kašpar hrabě Kaplíř svobodný pán ze Sulevic se naopak vyznamenal v habsburských službách, významně se podílel na hrdinné obraně Vídně při tureckém obléhání v roce 1683 a byl za to povýšen do hodnosti polního maršála. My v Českém královském institutu upozorňujeme na fakt, že je hodně významných osobností českých dějin o kterých se toho ví málo a hodláme to napravovat.
Zdeněk Kašpar hrabě Kaplíř svobodný pán ze Sulevic
Zdeněk Kaplíř se podle webu historickaslechta.cz narodil v roce 1611. Pocházel z třebívlické větve rytířského rodu Kaplířů ze Sulevic. Zpočátku vyrůstal v rodovém domě v Praze, ale jako pětiletému mu zemřel jeho otec Albrecht Kaplíř ze Sulevic. Matka Magdalena Údrcká z Údrče se potom s dětmi přestěhovala do Neustupova nedaleko Benešova na pomezí středních a jižních Čech, kde žil její tchán Kašpar Kaplíř s rodinou. Malý Zdeněk na zdejším zámku pobýval až do roku 1622, kdy odchází za vzděláním do ciziny, nejprve na gymnázium do lužického Zhořelce, odtud pak na univerzitu ve Franckenu v nizozemském Frísku a nakonec studoval právnickou fakultu univerzity v Leidenu. Na svou dobu byl tedy velmi vzdělaným mužem. Mezitím byly majetky rodu Kaplířů ze Sulevic kvůli účasti Kašpara Kaplíře na Stavovském povstání zkonfiskovány.
Zdeněk Kaplíř se nakonec rozhodl pro vojenskou kariéru. Vzhledem k rodinné tradici byl protestantem a tak nepřekvapuje, že do Třicetileté války se zpočátku zapojil na nekatolické straně. Jako dvacetiletý se v roce 1631 zúčastnil tažení Sasů do Čech. Coby jezdecký důstojník dostal 30. listopadu téhož roku čestný úkol být velitelem stráže u Týnského chrámu v Praze, kde se konaly slavnostní bohoslužby za popravené předáky stavovského povstání. Po těchto bohoslužbách byly hlavy povstalců, mezi nimi i hlava jeho děda Kašpara, pohřbeny. Zdeněk Kašpar pak bojoval v švédských službách.
Zlom nastal na jaře, 1641, kdy odešel ze švédské armády, využil generálního pardonu císaře a českého krále Ferdinanda III., a dal se k dispozici Habsburkům. K tomu historik Jiří Mikulec na webu cesky.radio.cz. „Zdeněk Kašpar Kaplíř došel k názoru, že když vstoupí do císařských služeb, tak bude mít šanci revidovat ten proces a ty statky získat, což se později podařilo. To tedy byla jeho motivace a pak je tady otázka té jeho konverze. Aby mohl působit v Čechách na císařské straně, tak se musel stát katolíkem. Neměl s tím zřejmě moc velké problémy, protože on nebyl asi příliš nábožensky vypjatý. Byl to především pragmatik, realista a nedovolil, aby taková citlivá náboženská věc, která ve skutečnosti mnoha lidem jeho doby dělala problémy, aby jemu stála v cestě.“ Jednalo se tedy nejspíš hlavně o restituci kaplířských majetků, což se Zdeňku Kaplířovi nakonec podařilo.
Nejdříve velel habsburskému pluku kyrysníků, poté deset let válčil ve službách španělských Habsburků a byl též vojenským guvernérem Tyrolska. Za své zásluhy byl v roce 1654 povýšen mezi svobodné pány, čímž získal příslušnost k vyšší šlechtě a o dvacet let později byl jmenován říšským hrabětem. V roce 1656 získal vysokou vojenskou hodnost – generálstrážmistra (v současnosti zhruba na úrovni generálmajora).
Jeho hvězdné chvíle přišly v roce 1683, kdy se významně podílel na obraně Vídně při osmanském obléhání. Jak uvádí web ct24.ceskatelevize.cz, Vídeň měla obrovské štěstí, že její obraně veleli muži, kteří měli s tureckým způsobem dobývání velké zkušenosti. Jednalo se především o inženýra Georga Rimplera zodpovědného za hradby. Vojenské posádce velel hrabě Ernst Rüdiger von Starhemberg a té civilní český šlechtic Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic, zkušený veterán třicetileté války, v době obléhání Vídně přitom už dvaasedmdesátiletý kmet.
Dále k tomu opět historik Jiří Mikulec.„Kaplíř nebyl vojenský velitel, on byl jmenován jakožto služebně nejvýznamnější a nejstarší předsedou těchto deputovaných. Bylo to dané také proto, že měl zkušenosti s tím, co moderně nazýváme válečná logistika. V sedmdesátých letech 17. století se účastnil tažení proti Francii, při němž pečoval o výzbroj, výstroj, ubytování a zásobování vojska. To se mu pak v té Vídni náramně hodilo, protože jeho úkolem bylo stát v čele civilní správy obléhaného města - zabezpečoval potraviny, pomáhal čelit různým epidemiím, byla tam těžká epidemie úplavice, řešil problémy s nedostatkem munice, prostřednictvím šifrované korespondence komunikoval s dvorem, spoluorganizoval obranu měšťanů, na jeho hlavu padaly skutečně životně důležité problémy.“ Zdeňka Kaplíře však vojenské povinnosti stejně neminuly, když po zranění a onemocnění hraběte Starhemberga převzal řadu jeho velitelských pravomocí. Dvakrát jej dokonce přímo zastupoval ve funkci vrchního velitele a to ve dnech 15.-18. července a 8.-19. srpna. Dvouměsíční obléhání Vídně nakonec skončilo 12.září, kdy k městu dorazily na pomoc posily – spojenecké habsburské a polské vojsko, které Osmany porazilo a zahnalo.
Zdeněk Kašpar hrabě Kaplíř svobodný pán ze Sulevic byl věrným služebníkem Ferdinanda III. a Leopolda I., kteří pro něj byli legitimními českými králi, tak, jako tenkrát pro většinu obyvatel českých zemí. Jeho zásluhy a podíl na záchraně Evropy před osmanským islamistickým nebezpečím jsou nezpochybnitelné.
Byl nejvýznamnějším držitelem milešovského panství. Ve vsi Milešov nechal v letech 1662 – 1667 přestavět hrad na barokní zámek, nad vsí dal podle projektu Antonia della Porty vystavět kostel sv. Antonína Paduánského, koncipovaný jako rodinná hrobka, kde byl po své smrti 6. října 1686 ve Vídni sám pohřben. Ze tři manželství neměl děti, a proto nabídl svému příbuznému Zikmundu Kaplířovi, aby se vrátil z ciziny a stal se jeho dědicem. Ten tak učinil, ale rovněž neměl potomky. Proto přenesl Zdeněk Kašpar majetek na Jana Leopolda Hrzána z Harasova.
Odkazy:
