Článek
„Vezmeme-li třeba počet obyvatel na jeden automobil, nalezneme Československou republiku v roce 1928 na 21. místě,“ zdůraznil Vojtěch Šeliga v komentáři na webu Echo24.cz. Jeho slova potvrzuje ve své knize Budujme stát pro 40 000 000 lidí i obuvnický král Jan Antonín Baťa. Ve statistice na str. 88 je uvedeno, že zatímco v Československu připadalo v třicátých letech minulého století jedno auto na 122 obyvatel, tak v daleko chudším Irsku na 56 obyvatel, v Uruguay na 41 obyvatel a lépe na tom bylo i tehdy nerozvinuté Finsko s jedním autem na 107 obyvatel. Na světě na tom byly nejlépe USA, kde jedno auto připadlo na 4,85 obyvatel, v Evropě pak Francie s jedním autem na 20 obyvatel.
Tato čísla hovoří jasně, a my v Českém královském institutu chceme zdůraznit, že není možné hodnotit české dějiny v rámci klišé, prosperující Československo proti zaostalému Rakousku-Uhersku, protože to není pravda a navíc většina významných českých firem vznikla už za habsburské monarchie.
Je potřeba se podívat pravdě do očí, první republika v mnoha oborech nepatřila ke špičce a motorizace byla jednou z nich. Tam jsme zkrátka za světem výrazně zaostávali. Ve své knize dále J. A. Baťa srovnává vývoj motorizace v Německu s Československem. V letech hospodářské krize 1932 – 1936 přibylo v Německu 840 000 vozidel. Aby se Československo dostalo ve srovnání k počtu obyvatel na stejný přírůstek, potřebovalo by roční nárůst zhruba 50 000 vozidel. Realita však byla kolem 10 000 vozidel!
Prezident Ústředního svazu čs. průmyslníků Jaroslav Preiss se k tomu tenkrát vyjádřil takto: „Rozvoj motorizace byl v letech po světové válce následujících v naší vlasti velmi slibný a sloužil nejen vydatně účelům obchodním a průmyslovým, ale i ruchu dopravnímu a cestovnímu. Tento vývoj však byl uměle zastaven jednak zásahy, nesoucími se ke zvýhodnění železnic, jednak zdaňováním, postihujícím značnou měrou jak vozidla sama, tak i jejich provoz.“
Prezident Ústředí obchodních a živnostenských komor Jan Třebický pak vyřkl velmi tvrdá slova: „K situaci v čs. automobilismu docházím k závěru, že reglementací (nařízením) v oblasti automobilismu přišlo o zaměstnání asi 120 000 osob, u nichž jen ztráta výdělku činní asi 1100 milionů korun ročně a na něž stát vydá na 300 milionů korun na podporách v nezaměstnanosti.“
A nyní opět J. A. Baťa, který tristní situaci čs. automobilismu zhodnotil ve své knize Spolupráce. „To znamená, že v automobilismu upadáme způsobem, který se může státi národní pohromou. Stát intensivně hospodářsky a kulturně vyvinutý může dnes žít zdravě a racionálně jen při rychlém rozvoji automobilismu. U nás však se jeho vývoj všemožně dusí a brzdí. Je to Kocourkov na kvadrát, co se u nás páše na automobilové dopravě a automobilovém průmyslu.“
V zájmu historické pravdy je tedy nutné přestat si idealizovat první republiku jako ráj dokonalosti. Naopak měla spoustu chyb, o kterých se musí mluvit. I v tomto případě totiž platí, že lež má krátké doby a daleko nedojde.
Odkazy:
Spolupráce, Jan Antonín Baťa, Nakladatelství Marek Belza, Vidžín 2020
Budujme stát pro 40 000 000 lidí, Jan Antonín Baťa, Nakladatelství Marek Belza, Krásná Lípa 2013
