Článek
Dominikáni se k nám podle církevního historika profesora Jaroslava Kadlece dostali někdy na konci první třetiny 13. století přičiněním krakovského provinciálního převora Gerarda. Jejich první sídlo bylo u kostela sv. Klimenta v Praze na Poříčí, ale brzy bylo přeneseno ke kostelu svatého Klimenta u Juditina mostu na Starém Městě. Krátce na to vznikaly další konventy v Čechách a na Moravě. Kázání bratří a jejich příkladný život působily pronikavě na zlepšení mravů a prohloubení náboženského života, jehož duchovními vůdci se stali. Stali se brzy velmi oblíbenými u všech vrstev obyvatelstva. Mezi jejich velké příznivce patřila i svatá Zdislava, která věnovala velké úsilí pomoci potřebným lidem, a spolu se svým manželem Havlem z Lemberka založili dominikánské kláštery v Jablonném v Podještědí a Turnově.
Busta Přemysla Otakara I. v bazilice svatého Jiří
Dominikáni se však výrazně podíleli na zvýšení civilizační úrovně českých zemí za posledních Přemyslovců. Díky centrální organizaci měli členové českých a moravských klášterů možnost studovat na předních zahraničních univerzitách a osvojit si tak vysoký stupeň vzdělání. Tuto vzdělanost pak dále zprostředkovali zájemcům z řad domácího obyvatelstva v klášterních školách.
V 13. století pak byli mezi dominikány literárně činní kronikář Martin z Opavy a první představený české provincie Zdeslav, autor několika teologických traktátů a jednoho lékařského traktátu. Na rozhraní 13. a 14. století pracoval v Praze významný hymnograf Domaslav. Mnozí dominikáni rovněž dosáhli významných úspěchů v mnoha vědeckých disciplinách, nejenom v teologii, působili v diplomatických službách českých králů a tvořili významnou část pedagogického sboru pražské univerzity založené Karlem IV. v roce 1348.
Jak je tedy patrné, ze strany Přemysla Otakara I. šlo o velmi moudrý státnický čin, který přispěl k vzestupu českých zemí. Dominikáni, to není jenom o modlitbách a klášterní komunitě, oni se rovněž podíleli na rozkvětu písemnictví, literatury, lékařství a dalších vědeckých disciplín.
Jak uvádí Wikipedie, řád bratří kazatelů jako žebravý založil v roce 1215 na základě řehole svatého Augustina španělský kněz Domingo de Guzmán známý jako svatý Dominik. Již roku 1216 se mu dostalo schválení od papeže Honoria III. Původním posláním dominikánů bylo kázat, obracet na pravou víru a zpovídat věřící, a působit tak proti šíření herezí, především katarského učení v jižní Francii. Z tohoto důvodu dominikáni kladli důraz na vzdělanost svých členů. Řád neměl vlastnit žádný majetek a jeho členové nebyli vázáni na konkrétní klášter. Měli žít v chudobě pouze z almužen po způsobu heretických kazatelů, aby se tak více přiblížili lidu a mohli přimět „zbloudilé sektáře“ k návratu do katolické církve. Dominikánské konventy byly zakládány především ve městech, nejčastěji u hradeb. Dominikány byli i významní teologové a filozofové svatý Albert Veliký a svatý Tomáš Akvinský.
Zdroje:
Přehled českých církevních dějin, díl I., Jaroslav Kadlec, nakladatelství Zvon, Praha 1992
Dějiny Zemí Koruny české, František Čapka, nakladatelství Libri, Praha 1999
