Článek
Dagmar Dánská se pravděpodobně narodila v roce 1186. Byla dcerou českého krále Přemysla Otakara I. a jeho první manželky Adléty Míšeňské. Tu však její manžel zapudil a ona proto musela odejít z Pražského Hradu. Dětství tedy přemyslovská princezna prožila se svojí matkou de facto ve vyhnanství na míšeňském dvoře.
Markéta měla bratra Vratislava a sestry Božislavu a Hedviku. Poté, co její matku zavrhl, Přemysl Otakar I. se oženil podruhé a vzal si za ženu Konstancii Uherskou. S ní měl další děti, mezi nimi svého nástupce Václava I. a také budoucí světici Anežku Přemyslovnu, která svůj život zasvětila potřebným. S Markétou tak byly nevlastní sestry.
Zlom v životě české princezny nastal v roce 1204, kdy do Míšně, kde Markéta vyrůstala, přišli vyslanci dánského krále Valdemara II. s žádostí o její ruku. Ti pak se stejnou prosbou dorazili i k jejímu otci do Prahy. Jak je uvedeno na Wikipedii, starobylá dánská píseň to líčí takto. Ó slavný králi český, pozdraven buďtež nám, pro vaši milou dceru král Valdemar poslal k Vám. „Přijměte vodu a ručník, sedněte za stůl, páni, poselství vaše známe, buďtež nám uvítáni.“ Přinesli vrchcábnici a zlaté kostky spolu, by s pannou hrál pan Strange a mluvil bez okolku.
Král zašel do komnaty radit se s královnou: „Hle páni z Dánska jsou tu, chtí mít dceru mou. Když Valdemar, dánský král, chce si dceru naši vzíti, má ji muž onen slavný i s věnem skvostným míti.“ Do velké síně vedli ji zlatem zdobenou, pan Strange, mladík dvorný, se zdvihne před pannou. Přinesli vrchcábnici ze zlata červeného, pan Strange krásnou pannu vyhrál pro krále svého. V hedvábné modré roucho oděnou vyvedli, by šlechetnou pannu tak všichni prohlédli…
Svatba Dagmar s Valdemarem II. se konala v nyní německé městě Lübeck roku 1205. Ve stejném roce se pak mohla její matka Adléta vrátit do Prahy, protože uzavřený sňatek Dagmar s dánským králem sliboval českému panovníkovi přízeň významného spojence.
V jednom dánském eposu se sice mluví o tom, že Valdemar s Dagmar se vroucně milovali, skutečnost však nebyla až tak růžová. Valdemar byl prý své ženě často nevěrný, ta mu však dokázala odpustit. Dagmar si však velmi brzy získala přízeň Dánů svou krásou a laskavým chováním. Královna porodila svému muži následovníka trůnu Valdemara, který však zahynul na lovu ještě za života svého otce. Sama pak předčasně zemřela při porodu druhého syna v roce 1212 nebo 1213 a pohřbena byla v kostele v Ringstedu na Sjællandu. V tomto chrámu je i malba znázorňující královnu při modlitbě. V jejím hrobě byl v roce 1683 nalezen kříž, pocházející z Byzance z přelomu 10. a 11. století, který je nyní uložen v Kodani. Tomuto kříži se říká Dagmařin kříž a jeho různé napodobeniny běžné nosí jako ozdobu mnoho dánských žen. Podle pověsti jej dala dceři na památku při loučení její matka
Královna Dagmar stále patří k z nejpřipomínanějším dánským královnám. Stala se hlavní hrdinkou několika dánských lidových balad, z nichž asi nejznámější je Dronning Dagmar ligger i Ribe syg (Královna Dagmar stoná v Ribe). Ve svých dílech ji zmínili i čeští spisovatelé. Vlastenecký katolický kněz a národní buditel Václav Beneš Třebízský o ní napsal v roce 1883 historický román Královna Dagmar a Svatopluk Čech ji připomněl o dva roky později v historickém eposu Dagmar.
Odkazy:
