Článek
Tento resort je velmi oblíbený mezi českými návštěvníky, kterých každoročně míří do Bibione tisíce. Jeho předností jsou pěkné pláže, možnost ubytování za příjemné ceny, kvalitní infrastruktura a relativně snadná dostupnost z ČR. Od přechodu Dolní Dvořiště na rakouských hranicích se sem dá dojet autem zhruba za šest a půl hodiny.
Byla by to krásná představa, ležet tam u moře, odpočívat, a říkat si, že je úžasné, kam až sahají české země. To, co je v současnosti nemožné, však kdysi bylo realitou. Bibione bylo součástí říše českého krále Přemysla Otakara II. A my v Českém královském institutu rádi upozorňujeme na takové zajímavosti.
AI k tomu praví: „Spojení Bibione a Přemysla Otakara II. odkazuje k historickému faktu, že za vlády tohoto českého krále ("krále železného a zlatého") sahala moc českého státu až k Jaderskému moři. Oblast dnešního letoviska Bibione tak tehdy geograficky spadala pod sféru vlivu českého panovníka.“
Český král Přemysl Otakar II.
Bibione je součástí italského regionu Furlansko, italsky zvaného Friuli, který má podle Wikipedie pestrou historii. Už na konci 2. století zde Římané založili kolonii, která se pod názvem Aquilea stala hlavním městem provincie Venetia et Histria kontrolující Jaderské moře až po Kvarnerský záliv. Název Furlansko pochází od Langobardů, kteří ustanovili dosud nevýznamné římské Forum Iulii, dnešní Cividale, hlavním městem vévodství jako pevnost proti Avarům a Slovanům. Germánské vévodství Langobardů, kteří sem přišli v době stěhování národů z oblasti kolem Polabí, zde existovalo mezi léty 568 a 774, kdy je dobyl Karel Veliký. Zdejší vládce Berengar I. se v roce 888 stal italským králem.
Benátky obsadily území od roku 1420 a vládly zde až dokonce 18. století, kdy oblast okupovala napoleonská Francie. Navzdory zchudnutí země a omezení její samostatnosti benátská vláda uznávala její jistou autonomii a přidělila jí parlament Patria Friuli (odkazující ke starému patriarchátu) v Udine, což se pravděpodobně stalo základem pozdějšího italského národního uvědomění. V 19. století pak bylo Furlansko rozděleno mezi dvě hlavní mocnosti: Rakouské císařství(později Rakousko-Uhersko) a Italské království.
Na severu toto historické území ohraničuje povodí řeky Gail a nejvýznamnější řeky Tagliamento, na jihu Jadran. Západovýchodní ohraničení staré furlanské země bylo vždy spíš historické než geografické. Západ je jasně ohraničený řekou Livenzou, již Furlansko překračuje jen v okolí Pordenone, a předcházejícím velkým údolím řeky Piavy protékající provinčním Bellunem. Východní hranice je pak velmi nejasná, respektive proměnná.
A pak tu byl ještě jeden důležitý moment v dějinách tohoto území, jak uvádí web zivotopis.panovnici.cz. V roce 1272 Aquilea jmenovala Přemysla Otakara II. generálním vládcem své země, jeho zeť poté dobyl hlavní město Cividale a ambiciózní český král tak získal Furlansko. Bohužel, součástí rozsáhlé Přemyslovy říše zůstalo Furlansko pouhá 4 léta do roku 1276, kdy jej český panovník musel odstoupit novému římskému králi Rudolfu Habsburskému.
Odkazy:
