Článek
Péče o potřebné lidi, ta byla šlechtě vždy vlastní a platí to i v současnosti o hraběcím rodu Kinských z Kostelce nad Orlicí. Kristian Kinský s manželkou Hanou a s podporou svého otce Františka Kinského založili Fond Kinský, který pomáhá dětem v regionu. Například v tomto roce zaplatil fond Kinský 24 dětem obědy ve školní jídelně.
Významné jsou také rodinné aktivity v oblasti kultury. František Kinský, současný majitel panství v Kostelci nad Orlicí, pořádá v Novém zámku mnoho akcí pro veřejnost, které také dotuje.
Pomoc potřebným bližním v souladu s křesťanským duchem však provozoval už zakladatel kostelecké větvě rodu hrabě Josef Kinský (1806 – 1862), který také nechal vybudovat jako rodové sídlo zdejší empírový Nový zámek s anglickým parkem. Byl zakladatelem Spolku pro blaho potřebných dětí, který vyvíjel činnost i za jeho nástupců až do konce II. světové války a podporoval děti z chudých rodin. Jeho potomci tak nyní zdárně pokračují v započatém díle.
Kostelečtí Kinští také nechali postavit v okolí několik obecných škol, například v Kosteleckých Horkách a v Kostelecké Lhotě.
Kinští také podporovali katolickou farnosti v Kostelci nad Orlicí, která neměla vlastní hospodářství a byla odkázána na pomoc farníků. Kinští patřili mezi její hlavní donátory.
Ti také nechali v Kostelci nad Orlicí postavit dům, kterému se do současnosti říká špitálek. Nyní je bytovým domem, ale v dřívější době, to byl de facto domov seniorů pro zaměstnance cihelny, kteří ve stáří nemohli vykonávat těžkou práci. Bylo o ně všestranně postaráno. Měli zde ubytování, dostávali jídlo, šaty a otop. Kinští se o ně starali do konce jejich života.
Zásluhou Bedřicha Karla Kinského byla do Kostelce přivedena železnice. Zdejší stanice byla uvedena do provozu 10. ledna 1874 jako součást trati Rakouské severozápadní dráhy mezi Hradcem Králové a Lichkovem. Bedřich Kinský patřil významným osobnostem zdejšího regionu. Stal se se prvním starostou Okresního zastupitelstva v Kostelci a tuto funkci vykonával deset let. Podporoval společenskou činnost ve městě, spoluzakládal i podporoval různé spolky. V roce 1870 také nechal v Kostelci vystavět panský cukrovar.
Jako člen Strany konzervativního velkostatku patřil k tzv. historické české šlechtě, která usilovala o korunovaci Františka Josefa I. na českého krále, hájila české státní právo a celistvost země proti segregačním snahám českých Němců. V roce 1866 byl zvolen do českého zemského sněmu, kde působil do roku 1892. V roce 1879 byl zvolen za velkostatkářskou kurii do Říšské rady. V roce 1890 se jako zástupce historické šlechty účastnil spolu s Kristiánem Lobkovicem a Richardem Clam-Martinicem významného jednání o tzv. punktace, což byla snaha o česko-německé vyrovnání. Od roku 1893 působil jako doživotní člen horní parlamentní komory Panské sněmovny.
Jeho syn František Josef Kinský se ve dvacátých letech a první polovině třicátých let minulého století musel vyrovnat s první pozemkovou reformou, která připravila rodový velkostatek zhruba o třetinu rozlohy. Byl však skvělým hospodářem, a tuto nelehkou situaci zvládl. I on provozoval četné dobročinné aktivity a patřil k organizátorům významných kulturních akcí. Věnoval se také rozsáhlé spolkové činnosti (Svaz československých velkostatkářů, Ústřední spolek pro ochranu honby a chov loveckých psů, Katolická beseda, Svaz přátel rodopisu, Česká liga akademická, Pražská ressource aj.). Patřil k českým šlechticům s rozhodným protinacistickým postojem, kteří v letech 1938 a 1939 protestovali proti záboru Sudet a přihlásili se k českému národu.
Odkazy:
Rodinný archiv Kinských v Zámrsku
