Článek
Rakousko- Uhersko mělo podle sčítání lidu v roce 1910 51 390 223 obyvatel a tvořilo celní unii. Čili české, moravské a slezské firmy měly k dispozici tento značný trh, který pokrývaly bez jakéhokoliv omezení.
Vyhlášení nezávislé Československé republiky v roce 1918 to výrazně změnilo. Podle sčítání lidu v roce 1921v ní žilo 13 373 463 obyvatel, tedy zhruba čtyřikrát méně lidí než v habsburské monarchii a podnikatelé v českých zemích to pořádně pocítili, poněvadž přišli o značné možnosti odbytu. Zkrátka, kvůli celním bariérám nebylo kam vyvážet.
V knize Podnikání pod Davidovou hvězdou je na straně 388 uvedeno, jak Svaz moravských průmyslníků ostře kritizoval československou vládu. Vytýkal ji, že orientuje republiku na vzdálené spojenecké velmoci Francii a Velkou Británii, nepomáhá však otevírat obchodní možnosti v zemích, s nimiž Československo sousedilo.
„Kritická situace byla zejména ve vztahu k Maďarsku, které až do roku 1918 představovalo hlavního odběratele brněnské textilní produkce. Po roce 1918 se však stalo úhlavním československým nepřítelem, k jehož pacifikaci republika dokonce vytvořila vojenský pakt,“ píše se v zmíněné knize.
Majitelům firem vadilo že každý nástupnický stát se před importem chránil vysokými dovozními cly a svoji nespokojenost dávali hlasitě najevo. Nakonec byl k jejich uklidnění povolán sám obuvnický magnát Tomáš Baťa. Ten ve svém projevu k čs. živnostenské komoře v roce 1923 mimo jiné uvedl. „Pánové, chápu, že se vám stýská po pohodlných rakouských trzích, ale s tím se musíme smířit a hledat jiná řešení.“
Byly sice činěny pokusy, aby nástupnické státy po rozpadlé monarchii vytvořily společnou celní unii. To se však nepodařilo. Naopak každý z nich přijal rozsáhlá ochranářská opatření včetně vysokých celních sazeb. Je jasné, že československému hospodářství, které přišlo o důležité exportní možnosti, to neprospívalo. Představitelé těchto zemí si ve své sobeckosti a omezenosti neuvědomovali, že je omezováním dovozu značně poškozují. Jak se říká, ekonomika je na prvním místě, a proto se konec Rakouska-Uherska ukázal z ekonomického hlediska jako chybou.
Je také velice pravděpodobné, že by české země jako součást Rakouska -Uherska zvládly lépe velkou hospodářskou krizi v třicátých letech minulého než v rámci Československa. To také do roku 1938 nedosáhlo předkrizové produkce z roku 1929.
Pak je tu ještě jeden důležitý aspekt. Jakékoliv ekonomické problémy nakonec odnesou především zaměstnanci, Těm jsou zmrazeny či kráceny mzdy nebo jsou rovnou propouštěni z práce. A v nejhorších třicátých krizových letech postihla nezaměstnanost v Československu až kolem jednoho milionu lidí.
Odkazy:
Hospodářské a sociální dějiny Československa 1918 - 1992, 1. díl, Václav Průcha a kolektiv, nakladatelství Doplněk, Brno 2004
Kdy nám bylo nejlépe, Vlastislav Lacina, Jiří Hájek, nakladatelství Libri, Praha 2002
Podnikání pod Davidovou hvězdou, Pavel Kosatík, nakladatelství Práh, Praha 2024
