Článek
Jako s vládcem britského impéria se s ním nepočítalo. Následníkem trůnu byl totiž jeho starší bratr Eduard, který také po smrti otce Jiřího V. 20. ledna 1936 nastoupil na trůn jako Eduard VIII. Jenomže kvůli manželství s dvakrát rozvedenou Američankou Wallis Simpsonovou musel abdikovat a v květnu 1937 byl korunován na anglického krále jeho bratr Albert, který přijal jméno Jiří VI. a přihlásil se tak k odkazu panování svého otce.
Byl nesmělý, zadrhával se v řeči a za krále si jej málokdo uměl přestavit. Osud však rozhodl jinak. Zpočátku byl ale svým okolím podceňován a dokonce mnozí tipovali, kdy pod tíhou vladařských povinností abdikuje.
Král Jiří VI.
Princ Albert přitom podle webu denik.cz vstoupil do vojenské služby už za I. světové války, kdy sloužil u námořnictva na lodi HMS Collingwood a osobně se zúčastnil největší námořní bitvy tohoto konfliktu u Jutska proti německému námořnictvu v roce 1916. „Princ se tak stal od doby krále Williama IV., který vládl v 30. letech 19. století, vůbec prvním členem královské rodiny, jenž se aktivně zapojil do boje,“ uvádí oficiální web britské královské rodiny. Už tehdy prokázal velkou osobní statečnost.
Královský pár byl koncem 30. let minulého století vášnivým stoupencem politiky appeasementu, jak uvádí web Rozhlas Plus. Ty, kteří jej prosazovali, však lze do určité míry pochopit. Věřili, že když budou vstřícní vůči požadavkům nacistického Německa, tak odvrátí druhou světovou válku a zachovají mír. Tito lidé si upřímně přáli zabránit válečnému konfliktu a jejich jednání bylo vedeno snahou vyhnout se hrůzám, které se odehrály za první světové války.
Výsledkem appeasementu byla v září 1938 Mnichovská dohoda a rozbití Československa. Manželka Jiřího VI. královna Alžběta tehdy v jednom dopisu svému manželovi kritizovala „Čechy za to, že nakládali s německými obyvateli Sudet moc špatně a to se jim nakonec vymstilo.“ Ovšem nevyčítejme jí to. Vinu na jejích postojích nese i samotné Československo, protože nedokázalo agresivní nacistické propagandě, která lhala o brutálním útisku Němců v Sudetech, účinně čelit. Pravdou také je, že anglický král je ústavně zavázán podporovat svého premiéra, v tomto případě Neville Chamberlaina.
Nicméně již v příštím roce, kdy hitlerovské Německo 1. září 1939 napadlo Polsko, vystoupil panovník o dva dny později s rozhodným projevem, ve kterém vyzval Brity k jednotě, ke klidu a k razantnímu boji proti hroznému nepříteli až do konečného vítězství. Pro svoji zemi také požádal o Boží ochranu. Britská královská rodina si za války získal značný respekt obyvatel království, když odmítla odcestovat do bezpečí do Kanady a zůstala po celou válku v Buckinghamském paláci. Na tom nic nemění ani fakt, že z bezpečnostních důvodů odjížděla na noc na Windsorský hrad. Jednou šlo královskému páru i o život, když londýnské královské sídlo bylo v září 1940 zasaženo německými bombami.
Během války se král, královna i jejich dvě dcery Alžběta, která sloužila v ženských pomocných sborech britské armády, a Margaret, stali symbolem odporu proti německým agresorům. Král s královnou navštěvovali vybombardovaná místa, mezi nimi v listopadu 1940 zničené Coventry, a poskytovali při těchto cestách obyvatelstvu morální podporu.
Královská rodina si nedopřávala žádné větší výsady oproti obyčejným lidem a tak jako oni podléhala přídělovému systému. Příděly potravin podle iPrima Zoom zavedla britská vláda 8. ledna 1940. Týkaly se nejprve slaniny, másla a cukru. Postupně seznam narůstal a přibylo maso, tuky na vaření, čaj, sýr a některé konzervy. Množství vydávaných potravin se měnilo podle poptávky spotřebitelů a zejména dostupnosti.
Týdenní dávka pro dospělého člověka zahrnovala zhruba 113 gramů slaniny a šunky, kolem 227 gramů masa, necelých 60 gramů másla, zhruba stejné množství sýra, 113 gramů margarínu, podobné množství tuku na vaření, 1,5 litru mléka, 227 gramů cukru, 57 gramů čaje a 1 vejce. Další potraviny jako konzervované maso, ryby, rýže, cereálie a sušenky byly k dispozici v omezeném množství na potravinové lístky. A toto platilo i pro krále, královnu a jejich děti.
Jiří VI. pravidelně navštěvoval britské jednotky bojující na frontách s nepřítelem. V roce 1943 za nimi přicestoval do severní Afriky po vítězné bitvě u El Alameinu v Egyptě a v červnu 1944 deset dní po vylodění přijel za britskými vojáky do Normandie, později v témže roce navštívil i 8. britskou armádu v Itálii.
Po válce se stal svědkem rozpadu Britského impéria. V září 1951 byla Jiřímu VI. diagnostikována rakovina plic. I přes varování lékařů nepřestal kouřit. Byl silným kuřákem a za den vykouřil i čtyřicet cigaret. To bylo jistě také příčinou toho, že 6. ledna 1952 zemřel v pouhých 56 letech ve spánku na infarkt.
Byl oplakáván celou Velkou Británii i zeměmi Britského společenství národů. Miliony poddaných smutek nepředstíraly ani v nejmenším. Král si získal lidi svojí statečností za války, což bylo příčinou toho, že tradiční oddanost Britů ke královskému dvoru za jeho panování ještě více vzrostla. Panovnické povinnosti plnil pokaždé s obrovským nasazením bez ohledu na zdravotní problémy. Právem je proto považován za jednoho z nejlepších anglických králů v historii.
Odkazy:
Dějiny Británie, Kenneth O. Morgan a kolektiv, nakladatelství Lidové noviny, Praha 1999
Britské impérium, Niall Ferguson, nakladatelství Prostor, Praha 2007
