Článek
„Málo se ví, že při osvobozování Československa padlo nebo bylo raněno přes šedesát tisíc Rumunů, což je druhý největší počet obětí, po vojácích armády sovětské. Celkový počet rumunských vojáků působících v roce 1945 na československém území dosáhl takřka 250 tisíc osob, celkem Rumuni osvobodili přes 1700 československých obcí včetně 31 měst,“ píše se na webu moderni-dejiny.cz. Přitom Rumunsko bylo zpočátku spojencem hitlerovského Německa a rumunští vojáci válčili proti SSSR na východní frontě. Změna nastala v srpnu 1944. Rumunsko tehdy požádalo o mír státy protihitlerovské koalice a vyhlásilo válku Německu a jeho satelitům.
Zásadní podíl na tom měl rumunský král Michal I., který nechal za dramatických okolností zatknout fanatického stoupence nacistů předsedu vlády Iona Antonesca přímo ve své kanceláři. „Bylo mi jasné, že mi jde o život. Věděl jsem, že Antonescu má své lidi, kteří mu donášeli, nejen všude v armádě, ale i v mé blízkosti, v královském paláci. Celá akce mohla selhat. Ani nebylo zřejmé, co se může stát po jeho zatčení. Nezapomeňte, že německá vojska stále byla na území mé země. Ale zvažoval jsem rizika a vyšlo mi, že neudělat nic by bylo ještě horší,“ vzpomínal na dávné dramatické chvíle bývalý panovník Michal v rozhovoru, který v roce 2005 poskytl MF DNES. Antonesca soud odsoudil k trestu smrti a poté, co mu král Michal odmítl udělit milost, byl 1. června 1946 popraven.
Za tento svůj odvážný čin obdržel významná ocenění od představitelů obou hlavních států antinacistické aliance. Americký prezident Harry S. Trumann jej vyznamenal Řádem záslužné legie a sovětský diktátor Josef V. Stalin mu udělil Řád vítězství.
Král Michal I. z rodu Hohenzollern-Sigmaringen se narodil 25. října 1921 korunnímu princi Karlovi a jeho manželce Heleně Řecké a Dánské. Patřil k potomkům britské panovnice Viktorie a byl vzdáleným bratrancem anglické královny Alžběty II. Na trůn se dostal poprvé už jako šestiletý v roce 1927, kdy za něj vládla regentská rada, místo svého otce. Ten jej pak vystřídal o tři roky později. K další změně došlo v roce 1940, kdy generál Antonescu sesadil jeho otce a jako krále nastolil opět jeho. Antonescu oficiálně v té době předseda vlády však už měl téměř diktátorské pravomoci a možnosti panovníka byly velmi omezené, takže připojení Rumunska k paktu Osa zabránit nemohl.
Po válce se moci v Rumunsku zmocnili komunisté, kteří však krále v čele země i kvůli jeho zásluhám a vysoké popularitě zpočátku ponechali. Poté jej však donutili abdikovat, s tím, že pokud to neudělá, popraví tisíc uvězněných studentů. Posléze v lednu 1948 král Michal I. opustil zemi. V červnu téhož roku se pak oženil v Aténách s Annou Bourbonsko-Parmskou. Ještě předtím mu nabízel azyl ve Velké Británii Sir Winston Churchill, on jej však odmítl.
V zahraničí pak Michal I. prohlásil svoji abdikaci za vynucenou a neplatnou. V exilu žil v Londýně, Florencii a nakonec se usídlil ve švýcarském Lausanne. Živil se jako podnikatel, pilot a farmář.
Do Rumunska se pokusil vrátit po svržení komunistické diktatury v prosinci 1990, tehdejší postkomunistická vláda jej však krátce po příletu vypověděla ze země. Dovolila mu přijet až o dva roky později na Velikonoce, kdy z hotelového balkónu v Bukurešti pronesl řeč k nadšenému milionovému davu. V roce 1996 mu rumunský prezident Emil Constantinescu vrátil rumunské občanství.
O jeho mimořádné popularitě u rumunského lidu svědčí i fakt, že v roce 2005 se v soutěži o 100 nejvýznamnějších Rumunů v historii umístil na 25. příčce. V dalším průzkumu o šest let později se stal nejdůvěryhodnější osobností, daleko před místními politiky. V roce 2013 pak v anketě o králově popularitě 45 % dotázaných Rumunů uvedlo, že mají dobré nebo velmi dobré mínění o králi, opak zmínilo pouhých 6,5 % respondentů.
Odkazy:
Dějiny Rumunska, kolektiv autorů, nakladatelství Lidové noviny, Praha 2022
