Článek
U světců se tomu říká druhý život. Jedná se o jejich posmrtné osudy, mnozí z nich upadnou brzy v zapomnění, jiní jsou známí a populární i stovky let po ukončení jejich pozemského putování. To se týká též hlavního českého zemského patrona svatého Václava. Hus a husitství stále i v současné době rozdělují českou společnost. Jedni je považují za nejvýznamnější období českých dějin, druzí v něm vidí národní neštěstí. Jen máloco či málokdo dokáže tyto názorové proudy spojit. Jedním takovým pojítkem je český kníže Václav, jehož si velmi vážil i mistr Jan Hus, který jej nazýval patronem mučedníkem a s velkou úctou slavil jeho svátek 28. září.
„Ale Hus sám byl ctitelem sv. Václava, a u husitů z doby revoluce i v době pozdější, u husitů, kteří vskutku nechtěli být věrou i kultem ničím jiným než dokonalejšími katolíky, žije úcta sv. Václava neporušena nezmenšena dál…,“ napsal ve své studii o sv. Václavu vynikající český historik profesor Josef Pekař.
To dokládá i profesor Jaroslav Kadlec, který ve svém Přehledu českých církevních dějin dokazuje, že Mistr Jan Hus byl opravdu ctitelem sv. Václava, což potvrzují jeho zachovalá svatováclavská kázání, která pronášel v den jeho svátku. Staré české světce měli husité v oblibě už z toho důvodu, že stejně jako oni přijímali podobojí. Na husitských oltářích také existovalo vyobrazení sv. Vojtěcha celebrující mši a sv. Václava s Janem Husem, kteří mu přisluhují. V husitské době byl svatováclavský chorál rozšířen o sloku: „Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě, nedej zahynouti, nám ni budoucím.“ V husitském kancionále kutnohorském je zobrazena korouhev sv. Václava s nápisem: „Na Němce, na zrádce Boží.“ Je tedy možné tvrdit, že k sv. Václavu se hlásil rovněž husitský vojevůdce Jan Žižka. Husité často zpívali svatováclavský chorál a jejich vojska táhla do boje s korouhví sv. Václava. Svatováclavský chorál zazněl i při volbě Jiřího z Poděbrad českým králem v roce 1458.
Na svatého Václava se odvolávaly i husitské manifesty. Tak tomu bylo například v roce 1420 v době ohrožení intervenční armádou první křížové výpravy do Čech. Na 3. dubna tohoto roku svolaly spojené obce pražského dvouměstí mimořádný sněm nesmlouvavým manifestem okořeněným Želivského radikalizmem, v jehož závěru se takto obracejí ke všem věrným Čechům, zástupcům venkovských husitských obcí a dovolávajíce se i zemského patrona: „Radou i pomocemi se postavte proti každému, kdo by chtěl ten zlořečený kříž uvést ve skutek a vykonat, abychom tak mohli nejkřesťanštější království od takové křivdy a útisku našeho jazyka (rozuměj národa – pozn. JM) vyprostiti a vysvoboditi, a to s pomocí Pána Boha všemohoucího, jehož při vedeme, a s pomocí slavného Václava, dědice našeho.“
Odkazy:
Přehled českých církevních dějin 1, Jaroslav Kadlec, nakladatelství Zvon, Praha 1992
Husitské manifesty, sestavil Amedeo Molnar, nakladatelství Odeon, Praha 1980
