Článek
Svá pro nás podivná pravidla si místní drží již po generace. Stejně jako se všude na světě děti učí nemluvit s cizími lidmi, nebrat si od nich sladkosti a nikam s nimi nechodit, dětem v Apalačském pohoří předávají Apalačští svá pravidla.
1) Pokud něco slyšíte… nic jste neslyšeli
Je běžné, že se z lesů v horách ozývají velice znepokojivé zvuky. Zpočátku mohou připomínat predátory trhající zvířata, jindy hysterický lidský křik, ze kterého běhá mráz po zádech. Ať se zvuky lesa zdají být jakkoli hrozivé či naléhavé, nikdy se nevydávejte pátrat po jejich původci. Možná se právě vás snaží vylákat ven. Apalačští například věří, že v jejich lesích žijí bytosti zvané Mimové, které dovedou napodobovat lidský hlas. Váš, i vašich blízkých.
Malé děti se učí, že se do divočiny nikdy nemají vydávat na vlastní pěst. Vždy alespoň ve dvou nebo se zvířecím kamarádem. V těchto horách na ně totiž nikdo nebude volat jménem, když se ztratí. Pokud tu slyšíte někoho volat vaše jméno, rozhodně to není člověk. Je možné, že si vás vyhlédl jako kořist nebezpečný predátor. Na volání neodpovídejte, ani se nevydávejte po jeho zvuku, a co nejdřív se odeberte do bezpečí.
Mějte se na pozoru, čím dál volání zní, tím blíž je jeho původce.
2) Pokud něco vidíte… nic jste neviděli
Podobně jako podivné zvuky jsou v oblasti k vidění zvláštní úkazy. Traduje se nespočet duchařských historek pocházejících od turistů, kteří přišli do kontaktu s tajemnými postavami, které během okamžiku beze stopy zmizely. Hojně rozšířeným je i příběh o bizarně vypadajících zvířatech nezvykle chodících po zadních.
Místní se řídí tím, že ať už jste zahlédli cokoliv, nevšímejte si toho a rychlou chůzí se vydejte k nejbližší civilizaci.
Rozhodně ale nemáte utíkat.
Stejně jako ve zvířatech, i v tom, co vás zajisté sleduje, může váš útěk aktivovat nastavení predátora a ze sebe tak uděláte lovnou zvěř.
3) Nikdy se nezdržujte venku po setmění
Noci si přirozeně spojujeme s duchy, strašidly a vším paranormálním většina z nás a v horách to platí dvojnásob. Jejich obyvatelé za tmy téměř nechodí ven. Mezi setměním a úsvitem jsou prý v lesích aktivní bytosti, se kterými do kontaktu přijít rozhodně nechcete.
4) Nedívejte se do stromů
Můžete se dívat na stromy, letmo po nich přejet pohledem, můžete pozorovat jejich koruny, nemáte se na ně ale dívat upřeně v úrovni očí a do výšky dvou až tří metrů. Nepátrejte paranoidně po ničem podezřelém mezi kmeny, protože je šance, že to najdete. Podle obyvatel nikdy nevíte, co na vás bude zírat zpátky. Stejně jako s útěkem má toto pravidlo kořeny v myšlence, že tvorové, jež v horách žijí, jsou predátoři, a oční kontakt predátory provokuje k lovu.
Místní obyvatelé se obávají Mimů, Skinwalkerů (bytosti, jež se ze své podivné humanoidní formy umí měnit na zvířata, bytosti, jež vám fyzicky nechtějí ublížit - ovšem psychicky ano, rády k smrti děsí a též umí napodobit různé zvuky, hlasy) a čeho se místní nejspíše bojí nejvíce - nestvůry jménem Wendigo, predátora s neukojitelným hladem po lidském mase, jež vás nemá za cíl pouze ulovit, ale jen napůl živé si vás k pozdější konzumaci ve svém úkrytu schovat.
Zdroje:
https://ansu.cz/historie-a-zahady/desive-prizraky-apalacskeho-pohori-co-se-skryva-v-jeho-lesich/admin/
https://youtu.be/yDUxK_SFhhY?si=wkhZnF7uWDN59EEn
