Článek
Takto připravená loď byla pak slavnostně vypuštěna na moře a zapálena.
Příprava takového pohřebního rituálu trvala i několik dní
Součástí vikingského pohřbu bylo i usmrcení všech zvířat, která měla svého majitele doprovázet po smrti. Vikingská manželka významného muže, která si mohla svobodně zvolit, zda z tohoto světa odejde se svým manželem, měla také důležitou roli v tomto rituálu.
V případě, že se rozhodla manžela doprovodit do říše mrtvých, mohla se rozloučit se všemi zúčastněnými, dokonce měla svaté právo potěšit se s nejlepšími a nejvěrnějšími válečníky a následně se odebrala na pohřební loď, kde byla uškrcena a probodnuta. Večer pohřbu se pak uspořádala velkolepá oslavná hostina.
Lidské oběti ve vikingských hrobech jsou právě nejčastěji ženy. Šlo o manželky nebo/i otrokyně, které sice mohly být vybrány, ale také je možné, že šlo o dobrovolnou oběť.
Ve společenství vikingů byla taková smrt poctou
Nejen zemřelému významnému muži, ale i obětované ženě či ženám. Tento způsob pohřbívání byl pro toto společenství zcela přijatelný a běžný natolik, že byl všemi zúčastněnými považován za standard, projev vážnosti a úcty, stejně tak jako rituální posvěcení cesty na onen svět.
Otázkou samozřejmě je, jak přesně to s těmi upálenými ženami bylo
Když žena jednou vyslovila souhlas, byl neodvolatelný. Dále také samozřejmě v otázce obětování otrokyň je velký vykřičník v tom, jak dalekosáhle mohly rozhodovat - a nejspíše hádá většina z nás správně, že velice omezeně, či vůbec.
I s onou úctou, poctou, jež prokazovaly ženy zemřelému, i sobě dle společenství svým obětováním, to může být velmi diskutabilní.
Představme si, že jsme v kůži vikingské ženy, a celý dosavadní život je nám vštěpováno, že takový rituál a sebeobětování je pro nás pocta, a projevená úcta k zemřelému - není to také tak trochu společenský tlak?
Nebály se ženy, že když sebeobětování odmítnou, budou vnímány jako bezectné?
Zdroje:
