Článek
Freddie se narodila 6. září 1925 v nizozemském Haarlemu. Její rodiče byli chudí, matka — přesvědčená komunistka — vychovávala dcery sama. V domě se mluvilo o rovnosti, spravedlnosti a o tom, že zlo se nesmí přehlížet.
Když Němci v roce 1940 obsadili Nizozemsko, Freddie bylo čtrnáct
Její matka pomáhala Židům a odbojářům a brzy do toho zapojila i své dcery, Freddie a Truus.
Zpočátku roznášely letáky, přenášely zprávy a pomáhaly ukrývat rodiny, které měly zmizet v táborech. Jenže s válkou rostla i brutalita — a s ní i potřeba jít dál, než jen tisknout papíry.
Odbojová skupina z Haarlemu si všimla odvahy dvou mladých dívek a nabídla jim místo mezi svými členy. Byly sice příliš mladé, ale měly tváře, za kterými by drsné odbojářky nikdo nehledal.
Freddie a Truus začaly nejdřív s jednoduchými úkoly — sabotáž, ničení železničních tratí, vyhazování mostů. Ale brzy přišla i role, kterou by zvládl jen někdo s opravdu silným žaludkem: vábit nacisty do pasti.
Byly mladé, hezké a na kole vypadaly naprosto neškodně
Němečtí vojáci se nechali snadno zlákat na „malou procházku“ nebo „sklenku něčeho silnějšího“.
Freddie později přiznala, že první zabití ji poznamenalo na celý život.
Nikdy jsem necítila radost z toho, co jsme dělaly. Ale věděla jsem, že to bylo nutné
Její odbojová skupina spolupracovala i s legendární Hannie Schaftovou, přezdívanou „dívka s rudými vlasy“, která se stala symbolem nizozemského odporu. Společně pomáhaly nejen s útoky, ale také s pašováním židovských dětí. Freddie měla v době největší aktivity sotva sedmnáct let.
Mnozí muži v odboji zpočátku pochybovali, jestli holky mají dost odvahy. Ukázalo se, že jí měly víc než dost. Nejen, že riskovaly život každý den, ale zvládaly to s nadhledem, který by leckdo neunesl.
Truus později řekla, že kdyby nebyly sestry, možná by to nepřežily. Držely se navzájem nad vodou — a i když se bály, nikdy neuhly.
Po válce
Když přišel konec války, bylo Freddie dvacet. Místo medailí přišly noční můry, které se s ní táhly celý život. Mluvila o tom málo, ale často zdůrazňovala, že válka ji naučila, jak křehká je svoboda.
Později se vdala, měla tři děti a žila poměrně obyčejný život. Truus se stala umělkyní a aktivistkou, která připomínala příběhy ženského odporu. Freddie zůstala spíš v pozadí — tichá, ale nezapomenutelná.
Až v devadesátých letech začalo Nizozemsko oficiálně oceňovat ženské bojovnice z odboje. Freddie obdržela několik vyznamenání, včetně Medal of Freedom za svou odvahu.
Poslední bojovnice
Freddie Oversteegen zemřela 5. září 2018 v pečovatelském domě v Driehuisu — den před svými 93. narozeninami.
Byla poslední žijící členkou své odbojové skupiny. A s ní odešel i kus historie, která se nepsala na frontě, ale v tichu lesa.
Neměly jsme na výběr. Dělaly jsme, co bylo potřeba
Zdroje:
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/freddie-oversteegen-nizozemsko-zemrela_1809180932_mat
https://www.theguardian.com/world/2018/sep/17/freddie-oversteegen-obituary
https://www.bbc.com/news/world-europe-45547914
https://www.nrc.nl/nieuws/2018/09/07/freddie-oversteegen-overleden-a1617935
https://www.nationalww2museum.org/war/articles/freddie-oversteegen-dutch-resistance-fighter
https://www.holocaustremembrance.com/resources/stories/freddie-and-truus-oversteegen
