Článek
Kapr není obyčejná ryba. Je to vzpomínka na dětství - jak jsme u stánku rodiče prosili, abysme ho vzali domů živého, vzali ho do igelitky a pak vypustili do vany.
Dle mírnějších rodičů pak kapr kouzelně uplaval odtokem (a to maso na prkénku je něco jiného), dle realističtějších jsme ho pak šli prostě klepnout.
Proč nám to vlastně nepřišlo divné, špatné, zvrácené?
Asi to byla příliš zažitá tradice. A na dětskou nevinnou mysl moc komplexní otázka, co vše to zvíře asi zažívá. Kampaně ochránců zvířat jsou často kritizované za přehnanou emotivnost, ale pravda je, že nepřinášejí nové informace — jen nutí dívat se víc do dálky.
A delší pohled někdy změní všechno.
Co zažívá kapr, když ho vyloví z rybníka, a pak se plácá s ostatními jeden přes druhého v kádi?
Stres, příšerný stres. Může být ukončen po vytažení z kádi, rychlou smrtí - pokud je prodejce alespoň trochu zručný a má minimum empatie. Bohužel, nejednou můžeme spatřit prodejce kaprů u stánku, kterému přijde jako výborný nápad vylovit kapra, a podříznout ho. A ještě neuměle. Normální člověk by si řekl, že se ryba klepne než se do ní začne řezat, ale neadrtálcům to nelze vysvětlit.
Dále, když si rodina kapra veze domů - kapr mimo vodu logicky nemůže dýchat. Dusí se, zažívá opět šílený stres, doma je pak hozen do vany, plné chlorované vody, která mu taky zrovna nesvědčí.
Tohle někdo ještě chce podporovat?
Pomalé rušení tradice
Když některé supermarkety přestaly prodávat živé kapry, reakce byly předvídatelné. Pro jedny útok na Vánoce, pro druhé logický krok, který měl přijít už dávno.
Ale možná to není boj mezi „moderními“ a „tradičními“ Vánocemi. Možná je to jen otázka, co přesně je z té tradice dobré, a co není. Ryba na štědrovečerním stole má své místo. Ale musí jí předcházet stres, a scény, které se už mnoha lidem příčí?
Zájem o živé kapry klesá. Někteří lidé kupují hotové filety, jiní sahají po jiných druzích ryb, taktéž již zpracovaných.
Nejde o to tradici zrušit. Spíš o to ji znovu promyslet. Najít rovnováhu mezi respektem k minulosti a ohledem na přítomnost, co už víme, jak se dokážeme posunout v empatii i ke zvířatům. Protože tradice, která se nesmí změnit, postupně ztrácí smysl. A tradice, která se dokáže proměnit, může přežít. Nelze lpět na něčem špatném, jen proto, že se to tak dělá.
Proč se většiny lidí dotkne, když vidí utrpení selátka, kuřátka? Jsou to zvířata, která křikem dokáží projevit bolest. Kapr to nedokáže. Proto spoustu lidí ještě tento problém nepochopilo.
