Článek
V roce 929 (nebo 935, jak se komu hodí) měl Boleslav zabít svého bratra Václava. Učebnice to berou jako fakt. Jenže když se podíváme na prameny, zjistíme, že je zde spoustu nesrovnalostí.
Místa nesedí, data nesedí, a tělo, lebka… no, to je kapitola sama o sobě.
Lebka, která je bůhví koho
Máme lebku sv. Václava. Národní relikvie. Symbol.
Problém? Má obě čelisti. Jenže legenda tvrdí, že jedna čelist byla dávno odseknutá a rozdána jako svatá.
Další problém? Antropologové zjistili, že lebka patřila muži kolem čtyřicítky. Václav měl umřít v mnohém mladším věku.
Takže koho vlastně uctíváme? Náhodného strejdu ze středověku?
Bratrovražda jako kampaň
Boleslav dostal na věčné časy nálepku „ten hajzl, co zabil svatého bratra“. Jenže v kronikách se tváří jako poměrně schopný panovník. Budoval kostely, držel stát pohromadě, žádný psychopat s nožem pod polštářem (jako jeho drahá maminka Drahomíra, objednavatelka vraždy svaté Ludmily, babičky Václava)
Takže co když byl příběh o bratrovraždě jen geniální politický marketing? Snadno se pamatuje, snadno se zpívá, snadno se zneužívá.
Zmizelí bratři a hromadný hrob
Existují náznaky, že Václav měl víc sourozenců, ale ti zmizeli z historie. Možná byli moc nepohodlní, tak se prostě škrtli z kronik.
A do toho archeologové našli hromadný hrob bojovníků.
Domeček z karet
Jména se pletou (někdo kdysi spekuloval, že Václav a Boleslav mohli být dvě varianty jednoho jména).
Údajné místo vraždy se přestavovalo tolikrát, že původní stopa je fuč.
Relikvie? Nejspíše nejde o lebku svatého Václava.
Nevíme, kdo zabil Václava. Nevíme, jestli nejsou bratři jedna a tatáž osoba. Nevíme, jestli lebka v katedrále je Václavova. Nevíme skoro nic. Možná jen chceme věřit mučednickým příběhům o národních hrdinech, a svého patrona jsme si vytvořili sami legendami.
Zdroj:
