Článek
Ježíši kriste, nemůžeš partnerovi říct, jak hnusně o něm mluví rodiče, ty je snad podrazíš, že všechno vykecáš?! Nebudou ti pak moct věřit! Budou spolu vycházet, když budeš mlčet! Buď přece diplomat trochu…
Tak takových situací se nám v životech asi může objevit dost. Údajně si nesmíme vybrat stranu u konfliktu, do nějž jsme zataženi, nesmíme si stát za svým názorem, nesmíme mít své hranice - jinak jsme konfliktní, naprosto nediplomatický a děláme si problémy. I všem okolo.
Já říkám, že mít názory, zastat se někoho či ozvat se, když se nám nelíbí něčí chování, je naprosto v pořádku.
Diplomat se snaží o pochopení více stran, o nekonfliktní řešení situací - ale nikdy ne lhaním, zatajováním.
Diplomat rovněž není definice Nechat na sobě dříví štípat.
Údajnou diplomacií či obviňováním z konfliktnosti se většinou rádi ohání lidé, jež definice těch slov neznají a jen je rádi metají proti ostatním, když jim něco není po chuti.
Já říkám pouze Nejsem tvůj ani ničí jiný hadr, nejsem améba, abych neměla žádný tvar, myšlenky, pocity a nic, jen se přizpůsobovala tomu, s kým zrovna mluvím.
To není diplomacie. Ale srabáctví.
