Článek
Celá rodina mě ráda léta poučovala, jak s ním mám mluvit, co si mám a nemám myslet (třeba o tom upřednostňování).
Pak táta onemocněl, a za chvíli umřel. Nikdo se mě pomalu nezeptal na názor, jak má a nemá pohřeb vypadat, jen se zas prskalo, že jsem 5 let tátu nenavštívila. Jako by jim do toho něco bylo.
A ještě si vymysleli na mě zase parádní věc, měla jsem si snad zaplatit za to, abych se s ostatními mohla najíst. Prý příspěvek, skládání se na jídlo. 300 Kč za to, abych si mohla dát jídlo?
Je mi jasné, že to beztak zase jenom platilo pro mě, nějaká jejich zvrácená msta za to, že jsem si nenechala sázet do hlavy, co mám a nemám dělat.
Neměla jsem zájem nechat ze sebe dělat blbce a na pohřeb jsem se rozhodla nejet. Ať si odírají někoho jiného.
