Článek
Známá se zarazila, že jsem šla ročního syna nakojit. Prý že už je velký, a kojení nepotřebuje! A proč ho neodnaučuji, snad mi to nedělá nějaké potěšení, no fuj, však je to můj syn! A bude na kojení závislý bůhví do kolika!
Já byla zaražená z toho, že ji přijde něco sexuálního na kojení. Vysvětlila jsem jí, že skutečně žádné takové pocity z toho nemám a syna kojím čistě pro to, že je mateřské mléko to nejlepší pro dítě, ať si o tom něco přečte. A že budu syna kojit, dokud bude chtít.
Začala se hystericky smát, že snad nebudu syna kojit do pěti. Já ji už naštvaně odpálkovala, že klidně do sedmi let. To už měla oči navrch hlavy, a že jsem prý bláznivá biomatka.
Jsem blázen pro to, že synovi násilně neodpírám to, co je pro něj nejlepší a oč žádá? Kojení je výživou to nejlepší, co může dítě dostat, navíc kojení neslouží pouze jen jako krmení. Má to i emocionální pozitivní účinky, v podstatě jde o další formu mazlení, kontaktu.
Známá je jedna z mnoha, co mě bombardují otázkami ohledně kojení už od těhotenství. Za prvé mi přijde nemístné se ptát - co je komu do mého kojení? Za druhé je kojení přirozené a správné, musíme se tedy řídit puritánskou společností, do kdy jako smíme a nesmíme kojit děti? To je věcí naší a dětí. Ne nikoho jiného.
Proč je každá citlivější a vnímavější maminka, nepoškozená komunistickou studenou výchovou, hned označována za blbku a šílenou biomatku? Za blázna s mlékem na mozku? Případně za exhibicionistku?
Odborné vyšetření potřebuje ten, kdo se stará o něčí kojení a snaží se vnucovat věkové omezení.
