Článek
Začíná to nevinně: „Vždyť to byla pravá láska, jí bylo skoro osmnáct…“ nebo „ona byla vyzrálá na svůj věk, měla jinou duši.“ Jenže pod tímhle poetickým filtrem se skrývá něco hodně temného – romantizace predátorství.
Milující třicetiletý muž nehledá vztah s náctiletou holkou.
Ani kdyby byla „zralejší než její vrstevnice“. On nehledá partnerku. On hledá někoho snadno ovlivnitelného, bez zkušeností, někoho, koho může formovat. Někoho, kdo ještě neví, co je zdravý vztah. A tím „někým“ je často dítě
Není to o přesném počtu let.
Je to o životní fázi, o moci. Dospělý člověk má zkušenosti, svobodu, peníze, kontrolu. Dospívající nemá ani jedno. Když je někomu šestnáct a druhému třicet, nejsou si rovni. A vztah, kde rovnost chybí, není láska. Je to manipulace.
Reálné příklady:
1) Woody Allen – režisér, který si vzal adoptivní dceru své partnerky, se kterou začal vztah, když jí bylo kolem 19. On o 35 let starší. Dodnes jej mnozí brání, přestože dívka sama uvedla, že vztah začal ještě dřív a byl manipulativní.
2) Elvis Presley – začal si s Priscillou, když jí bylo pouhých 14 let. Jemu bylo 24.
3) Courtney Stodden byla ve 14 groomována, ve 16 si vzala 51letého herce Douga Hutchisona.
Tohle není ojedinělé.
- 75 % obětí sexuálního zneužití znalo pachatele osobně.
- Ve více než 50 % případů měl pachatel výraznou věkovou převahu (často 10+ let).
- Dívky ve věku 13–17 let jsou nejčastější obětí tzv. „romantického groomingu“ – tedy predátorství maskovaného jako láska.
- Studie (RAINN) ukazují, že dívky, které měly „starší partnery“, často trpí úzkostmi, depresí, poruchami příjmu potravy, PTSD.
A co když je jí 18?
Tohle je taky oblíbená výmluva. „Už je plnoletá.“
Jistě. Ale zákonná hranice není morální kompas. Nikdo se přes noc nestane emocionálně dospělým, jen proto, že mu padlo osmnáct.
Osoba čerstvě po osmnáctinách je pořád mladá a ovlivnitelná, a vztah např. s takovým čtyřicátníkem není rovnocenný – je to často jen sofistikovanější forma predátorství.
Občas někdo řekne: „Ale ona ho milovala!“
Ano. Protože děti důvěřují. Protože jejich mozek ještě nevidí důsledky, protože si pletou zájem s láskou. A dospělý? Ten to ví. A přesto do toho jde.
To není láska. To je zneužití důvěry.
Mluvíme s dívkami, které „měly zkušenějšího přítele“, když jim bylo čtrnáct.
Dnes je jim dvacet. A často nesou trauma, pocit znechucení, nebo se naopak snaží ospravedlňovat, že „to bylo normální“. Aby se samy nějakým způsobem psychicky ochránily.
Protože si společnost zvykla říkat, že nenormální je vlastně „romantické“.
Potřebujeme bezpečí pro dívky.
Potřebujeme říkat nahlas, že velký věkový rozdíl není jen číslo, pokud jeden z partnerů je ještě ve vývinu – psychickém, sociálním nebo/i emočním.
A potřebujeme, aby predátoři nebyli hrdinové v očích společnosti.
Láska neznamená moc nad někým slabším.
Láska znamená rovnocennost. Odpovědnost. Zdraví. A hlavně:
respekt k tomu, kde se ten druhý právě nachází. Respekt k němu samotnému.
A náctiletá dívka není žena.
Je to pořád dítě.
