Článek
S tímto termínem se setkáváme nejčastěji v kriminologii u případů znásilnění.
Zjednodušeně řečeno zaznívá to, že pokud žena byla tak či onak oblečena, tak vlastně provokovala. A jestli šla přes temný park? Tak to je hloupá, proč tam jako šla sama. To se dalo čekat, že se něco může stát.
A neměl by nás zajímat spíš pachatel? Omlouvá ho nějak, že byla žena nevhodně oblečená či sama?
Ne.
Oběť je oběť. Je nesmyslné jakýmkoliv způsobem na ni přehazovat vinu. Byť částečně. Toto chování má za následek to, že pak mnoho žen o tak hrozném traumatu nepromluví, uzavřou se do sebe ze strachu, že jim nikdo neuvěří, nebo na ně bude právě takto svalovat vinu.
Můžeme se s tím setkat i v partnerských vztazích. Muž bije ženu. Řekla si o zbití snad tím, že se nevhodně oblékla? Nedostatečně rychle uvařila? Nedostatečně uklidila? Nikoliv. Násilník je násilník a patří mu jedině trest. V žádném případě ne obhajoba.
Vinit oběť trestného činu či fyzického/psychického násilí v běžném soužití je vždy jedině špatně. Takovým chováním dáváme jako společnost jedinci oběti najevo pouze to, že na jejich pocitech nezáleží, a příště se může se svými potížemi leda tak někde zavřít a nechat se tím pohltit. Že zastání se jí nedostane.
Věty, jako:
- Kdybys neudělal/a tohle, nestalo by se to
- Neměl/a jsi provokovat
- Měl/a jsi mlčet
- Měl/a jsi to nechat být, patří ti to
směrem k oběti jsou krajně nevhodné, v jistých případech až nechutné, necitelné, a pokud je používáte, můžete se stát posledním impulsem k sebevraždě oběti.
Zdroje:
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Obvi%C5%88ov%C3%A1n%C3%AD_ob%C4%9Bti
