Článek
S označením „podpantoflák“ se setkáváme stále a stále. Možná vás tak někdo označil, možná tak byl označen váš známý, blízký. Žena může být také vnímána jako ta „hloupoučká“, co si nechá vše líbit a nechá se dusit.
Takové mínění může být naprosto naprosto nesmyslné, ale i zcela trefné.
Otázka do pranice ovšem je: Co jsou prosby, a co je omezování, zákazy?
Pokud partner požádá přítelkyni, kterou má teprve představit rodičům, aby se střídměji oblékla, jelikož jsou konzervativní, je to situace, která hned vytvoří dva tábory.
Někdo řekne, že je to její věc a co do toho má kdo kecat. Jiný zase, že to partner myslí dobře, chce, aby partnerka udělala na rodiče co nejlepší dojem, a jí pro jednou změna oblečení přece neuškodí.
Totéž se dá nejspíše říct např. o situaci, kdy partnerka žádá přítele, který má velmi specifický humor, aby raději na jeho oblíbená témata nežertoval před jejím blízkým, který tento humor nechápe. Také na to může být dvojí pohled.
Vracíme se k naší otázce - a odpověď je nasnadě. Prosba je to, co nás zásadně neomezí . Ono omezení, zákaz, je něco, co nám zásadně zasahuje do našich přání, tužeb.
Máme třeba muzikanta, sportovce - když jeho partnerka chce, aby svůj koníček a vášeň jen tak zahodil, aby se více věnoval jí, rozhodně se jedná o nepřípustný zásah a omezení, zákaz.
Když muž zakazuje ženě, aby se nějak oblékala (a nejedná se o situaci výše popsanou nebo obdobnou, kde to myslí pro ni dobře), tak se dá snadno označit za hloupého žárlivce, který chce ženu omezovat.
Když žena zakazuje muži jednou za měsíc zajít za kamarádem na pivo, přičemž se i opilý k ní umí následně chovat normálně, jde o hloupý zákaz.
Když žena muže žádá, aby do hospody nemizel každý víkend, přičemž se opilý chová vulgárně a poráží doma nábytek, jistě je její prosba pochopitelná.
Co mě zásadně neomezí, a je to myšleno pro dobro nás obou, je prosba.
Co mě omezuje, ponižuje, to je zákaz.
Pokud jsem neustále omezován/a, cítím se neustále ponižován/a, beru nohy na ramena.
