Článek
Už jste někdy narazili na podobné výroky rodičů dospělých potomků? Mně nad nimi zůstává rozum stát. Jako rodiče my vychováváme, my dětem dáváme vědomě i nevědomě vzory do života, ohledně názorů na různé věci, v oblasti chování k druhým, v oblasti zodpovědnosti, atd.
A mimo jiné, pochopitelně pak děti vyrostou, přijde čas, kdy je musíme vypustit z rodného hnízda. Budou z nich už hotoví lidé se svými názory, tužbami, půjdou založit svou rodinu a vybudovat svůj domov.
Jak je tedy s tímto vším vědomím možné říkat: „Moje dítě se nechalo zmanipulovat partnerem, moje dítě je vůči mě nevděčné, či Moje dítě mě tak málo navštěvuje, nezajímá se o mě pořádně! “
Dospělí potomci už ale mají svůj život. Práci. Partnera, partnerku. Pak i své děti. Opravdu nemají nafukovací den, aby měli bezmezně času na své rodiče - a samozřejmě se četnost návštěv odvíjí od toho, jací rodiče jste svým dětem byli a jací k nim jste teď. Navštěvuje vás dítě jen velmi málo a mezitím se neozývá? Zjevně jste někde pochybili. V chování k němu.
Jak dítě umí a neumí projevit vděk, empatie vůči jiným lidem a chování - to je něco, co ho učíte vy. Vědomě i nevědomě. Pokud se vám nelíbí, jak se vaše dítě k vám chová, tak jste ho zjevně vy vychovali špatně nebo se k němu vy sami nechovali dobře a pouze sklízíte, co jste zaseli.
Že se vaše dítě, které vás bezmezně miluje, nemělo a nemá s vámi žádný problém, nechalo zmanipulovat svou zlou polovičkou, aby se s vámi nebavilo? To zní trochu jako sci-fi. Zjevně tam nějaký problém byl, nebo jste si tak těsný vztah, jak si myslíte, s dítětem nevybudovali, tak tam prostor vznikl, kdy potomek své polovičce uvěří, že mu bude líp bez vás. Případně si to sám potomek dlouho myslel, a teď ho pouze někdo další v této myšlence utvrdil.
Vztah s dětmi si nastavujeme sami. To, jak se k nim chováme, a jaký vzor jim my rodiče předvádíme, má vždycky svůj dopad. Proto neosočujte děti z nevděčnosti a neplivejte na partnery dětí, pokud váš kontakt ochladne - máte to ve svých rukách vy. Celá léta. Pokud jste selhali, kontakt s dítětem máte sporadický, či žádný. Nemá smysl vinit kohokoliv jiného, vyjma sebe. A že už nejste pro své děti priorita číslo jedna? To je normální posun v životě.
