Článek
V Česku se na zhotovení snímatelné náhrady podílí zubní lékař a zubní technik. Zubní lékař snímá otisky, registruje za pomoci voskových šabon skus, zkouší náhradu pacientovi, kontroluje ji před samotným odevzdáním a případně upravuje. Zubní technici provádí laboratorní kroky při výrobě snímatelných náhrad a v tuzemsku nemají kontakt s pacientem. Zhotovují modely situace v ústech, vyrábějí šablony pro přenos skusu na laboratorní modely a zhotovují samotnou náhradu. Nejprve v podobě voskového modelu, který se zkouší v ústech pacienta, posléze přeměňují voskový model v definitivní náhradu a odesílají do ordinace k odevzdání.
Zatímco fáze výroby snímatelné náhrady se v jednotlivých zemích světa příliš neliší, tak osoba, která je provádí mnohdy ano. V některých zemích mají zubní technici větší kompetence při výrobě zubních náhrad. Například kliničtí zubní technici (denturisté) s patřičným vzděláním a technickým vybavením zastávají většinu výrobních fází. Zubní lékař často provádí pouze prvotní vyšetření pacienta a výrobu zubní náhrady indikuje.
Klinický zubní technik, zubní protetik, denturista
Nejznámější označení denturisty je Klinický zubní technik (Clinical dental technician) a Zubní protetik (Dental prosthetists). První označení se nejčastěji užívá ve Spojených státech, Velké Británii, Novém Zélandě, druhé je rozšířeno v Austrálii.
Kromě zmíněných zemí denturisté poskytují své služby v Kanadě, Finsku, Dánsku, Irsku, Nizozemí. Ve všech zmíněných zemích se stali etablovanou součástí stomatologické péče. Denturismus jako směr stomatologické péče se poprvé objevil v Kanadě v roce 1961. Od té doby se rozvíjel nejen v počtu praktikujících jedinců a zemí, ale i do rozsahu možností a podmínek výkonů v dutině ústní.
Činnost klinických zubních techniků (denturistů) je ve většině zemí, kde působí, přísně legislativně vymezena, jak tomu u zdravotnických povolání bývá. Podobně je na tom i míra kooperace se zubními lékaři. V některých zemích stojí denturisté jako zcela samostatná entita, v jiné už zhotovují snímatelné náhrady pouze na vyžádání zubního lékaře, který předtím pacientův chrup vyšetřil, sanoval a zhotovení zubní náhrady indikoval.
I když vymezení do rozsahu poskytované péče denturisty je u zmíněných zemí rozdílná, možnost zhotovovat snímatelné náhrady přímo pro pacienta jim je vždy ponechána. Podobné rozdíly nese i systém vzdělávání těchto pracovníků. Například na Novém Zélandě probíhá vzdělávání jednoročním specializačním studiem a podmínkou k přijetí ke studiu je předchozí vzdělání v oboru zubní technik i dvouletá praxe v oboru. Ve Spojených státech je studium složitější, denturistou se člověk stane až po tříletém bakalářském studiu.
Denturismus může snižovat ceny stomatologické péče
Denturismus má vliv na cenu snímatelné protetiky pro koncového uživatele. Konkurence, kterou přinesli denturisté na trh stomatologické péče v Kanadě, významně omezila růst nákladů pacientů na snímatelnou protetiku, jak hovoří MacEntee a Morin. Podobný efekt byl pozorován taktéž v USA, kam denturismus dorazil v roce 1978. V tom roce se podařilo v Oregonu za pomoci referenda zavázat stát, aby dostupnost snímacích náhrad řešil právě za pomoci legalizace denturismu.
O denturismu Hazelkorn a Christoffel tvrdí, že pomáhá zlepšit dostupnost snímatelných zubních náhrad. Jelikož se jedná o nákladově efektivnější činnost, bude i cena, za kterou budou denturisté nabízet své služby, nižší. Což je vede k předpokladu, že více lidí v nízkopříjmové skupině bude mít přístup k danému protetickému řešení ztráty chrupu. Považují tuto službu ze sociálního a ekonomického hlediska za racionální.
Také Tuominen ve své práci zmiňuje, že finští denturisté mají tendenci poskytovat své služby lidem s nižším sociálně-ekonomickým statusem. Gerughty k tomu přináší zjištění, že dvoucestný systém poskytování péče v USA udrží ve stomatologické léčbě o padesát procent více pacientů, kteří by si jinak dražší péči zubních lékařů nemohli dovolit.
Ceny snímacích náhrad na Novém Zélandu zachycuje ve svém průzkumu Egan. Ten zjišťuje, že ceny zubních lékařů jsou o dvacet pět procent vyšší než ceny za stejné služby poskytované denturisty. Za pozitivní vedlejší produkt denturismu považuje Egan i fakt, že zavedení denturismu na Novém Zélandě přineslo pro zákazníky více informací o snímatelné stomatologické protetice.
Kushman vnímá příchod denturistů taktéž za pozitivní iniciativu, protože jednoduše poskytují alternativní možnost čerpání stomatologické péče. Toto čerpání má potenciální ekonomické přínosy pro spotřebitele, přináší mu možnost volby.
Denturismus může napomoci efektivnímu čerpání zdrojů
Samotná otázka ceny není jediná, na níž má denturismus vliv. V systému poskytování stomatologické péče napomáhá denturismus efektivnímu čerpání a rozložení dostupných zdrojů.
Hill ve své práci u denturistů a pracovníků, kteří nahrazují práci lékaře, vidí potenciál. Tento potenciál umožňuje managementu nahradit vyšší mzdový tarif zubního lékaře za nižší tarif nelékařského zdravotnického pracovníka. Taktéž požadavky na přístrojové vybavení denturistické ordinace nejsou tak vysoké. Obojí potenciálně snižuje finanční náklady na zajištění péče a omezuje tlak na vyšší cenu těchto služeb. Zároveň uvolňuje činnost zubního lékaře pro více složité výkony v dutině ústní. Zubní lékař tedy získá více času na ošetření zbývajících klientů. Klinický tým ve složení zubního lékaře, dentální hygienistky a klinického zubního technika je schopný obsloužit vyšší počet klientů s nižším přírůstkem nákladů na tuto službu.
Gallagherová, která se problematikou nastavení vhodného mixu kompetencí stomatologického kooperativu zabývá ve Velké Británii, se snaží vyčíslit úsporu klinických hodin zubního lékaře v systému s prvky denturismu. V závislosti na kompetencích klinického zubního technika může tato úspora činit 8 až 10 % celkové nabídkové hodinové dotace zubního lékaře. Takto získané hodiny lze znovu nabídnout na trhu stomatologických služeb a zvýšit jimi o podobné procento prostupnost systému stomatologické péče.
Substituce rolí ve stomatologii, potažmo denturismus, tedy zvyšuje nákladovou efektivitu a výkonnost při poskytování služeb, s potenciálem uvolnit zdroje. Což v konečném důsledku umožňuje systémově zvýšit dostupnou kapacitu stomatologické péče a její prostupnost pro klienta.
Budoucnost poskytování stomatologické péče
Rostoucí náklady při poskytování služeb a péče jsou obecným problémem nejen ve stomatologii a zdravotnictví. V případě stomatologické péče je tento jev o to více pro konzumenta palčivý, že v celé řadě systémů jde o přímo hrazenou péči, jejíž výdaje se přímo dotýkají rodinných rozpočtů. Mnoho zemí tedy vkládá do systému i veřejné prostředky ve snaze zmírnit rodinám i jednotlivcům tuto finanční zátěž a zpřístupnit tuto péči široké části společnosti. Odstranit cenu jako bariéru čerpání stomatologické péče, její dostupnosti. Protože soukromé a veřejné zdroje jsou a budou omezeny, na systémy poskytování stomatologické péče to klade nároky, jak zajistit co nákladově nejúčelnější péči.
Nákladově efektivní organizační systém je proto v současnosti nutností a můžeme ho považovat za základní prvek pro udržitelný a přístupný systém stomatologické péče. Systém bez zbytečných bariér v jejím čerpání. Systém, kde zvýšení propustnosti je řešeno úpravou kompetencí, delegováním, tak jako v jiných oborech.
Efektivní využití pracovní síly ve stomatologii může být prvním krokem na dlouhé cestě k nákladově účelnější péči. Což ocení nejen konzument služby, ale v konečném důsledku i její poskytovatelé. Je také možné, že přístup k základní zubní péči nebude v budoucnu existovat bez vyššího využití členů dentálního kooperativu a jejich autonomie v substituční úloze.
Zdroje:
