Kjóto po setmění: Skrytý svět „Gejš“, který se pomalu vytrácí

Kjótská čtvrť Gion je jedním z posledních míst v Japonsku, kde můžete spatřit skutečné dědičky tradičního umění – Geiko a Maiko. Je to svět elegance, disciplíny a tiché krásy, který se odvíjí za papírovými posuvnými dveřmi a v úzkých uličkách starého města.

A pokud chcete vidět, jak tento svět vypadá naživo, doporučuji můj vlog z noční procházky po Gionu – najdete v něm všechny momenty, atmosféru i autentické postřehy přímo z místa.

Ve světě se používá univerzální pojem „geisha“, který doslova znamená umělecká osoba. V Kjótu však uslyšíte úplně jiná slova. Zdejší obyvatele slovo „geisha“ téměř nepoužívají – patří spíš do slovníku turistů. Místním výrazem je Geiko, tedy „žena umění“, profesionální umělkyně, která ovládá tanec, hudbu, čajový obřad i konverzační etiketu. Jejich učednice se nazývají Maiko – mladé dívky, které procházejí náročným výcvikem, než se samy stanou Geiko.

Jak poznat Maiko na první pohled

Maiko jsou v Gionu nepřehlédnutelné. Jejich kimona jsou barevnější a zdobenější, měkké dlouhé rukávy sahají téměř k zemi a jejich účes je komplexní umělecké dílo plné ozdob a květin. Na rozdíl od nich Geiko nosí jednodušší, elegantnější styl a jejich účes je umělý – paruka. Pokud si Maiko představíte jako studentku na konzervatoři, zatímco Geiko je dospělá profesionálka, intuitivně tento rozdíl pochopíte.

V Kjótu máte hned několik možností prohlídky s místním průvodcem a já jsem narazil na opravdu zkušenou průvodkyní za cca 500,- Kč v přepočtu. Průvodkyně znala místní Geiko i Maiko jménem, věděla, kde se pohybují a jaký mají večerní program. Díky jejím znalostem jste je nejprve zahlédli v městském taxíku a poté nás dovedla přesně na místo, kde prošli kolem. Je to druh zážitku, který bez znalého člověka mezi uličkami Gionu jen tak nezažijete.

Do čtvrti Gion se můžete samo sebou podívat i sami, žádné vstupné zde není, ale teprve z průvodkyní poznáte, ve kterých domech „Gejši pracují“ a jestli ta pani v kimonu, kterou zrovna vidíte je jen čínská turistka, vysloužilá Geiko nebo teprve zaučující se Maiko. Pokud je nechcete „lovit“ v ulicích, stačí si zajít na představení do Gion Corner, kde se pořádá představení, kde vystupuje Maiko i několik tradičních japonských umění včetně Ikebany (umění aranžmá květin). Sám jsem představení v minulosti navštívil a mohu doporučit.

Gion je místem, které si vyžaduje absolutní úctu. Průvodkyně upozornila na jedno zásadní pravidlo – nikdy neběhat za Geiko/Maiko a nefotit je bez dovolení. Takové chování je nejen neslušné, ale kvůli turistům už některé části Gionu zavedly zákazy vstupu i fotografování. Pokud umělkyně nespěchá, lze se zdvořile zeptat na společnou fotku, ale jinak je nejlepší jen poklonit se a nechat je projít. Ti, kdo je nahánějí s mobilem, jsou u mě a věřím že i u místních „barbaři“.

Pro běžného cizince je téměř nemožné „zaplatit si“ Maiko nebo Geiko na soukromé vystoupení, protože tento svět je postaven na vztazích, důvěře a doporučeních, která se předávají mezi stálými japonskými klienty. I když existují oficiální kulturní programy nebo večeře pro veřejnost, skutečná soukromá zábava v tradičním ochaya (čajovém domě) je přístupná jen lidem, kteří mají dlouhodobé kontakty nebo jsou uvedeni někým, kdo už je v tomto uzavřeném kruhu doma. System „ichigen-san okotowari“ – tedy „nové zákazníky nepřijímáme“ – je v těchto čtvrtích stále silný. Pro turisty to znamená, že autentické setkání záleží mnohem víc na respektu a štěstí v ulicích Gionu než na penězích.

Nejde o „lehké“ společnisce!

Na závěr je důležité zdůraznit, že Geiko ani Maiko nejsou žádné „lehké děvy“, jak si někteří mylně myslí. Jsou to vysoce školené umělkyně, které věnují roky života studiu tance, hudby, zpěvu, společenské konverzace a tradiční etikety. Každá z nich má své specifické zaměření – některé se specializují na tanec, jiné na hru na shamisen, další na čajový obřad či recitaci poezie. Jejich práce stojí na disciplíně, tradici a umění, které se v Kjótu předává po generace. Skutečná hodnota Geiko a Maiko spočívá v jejich mistrovství, nikoli v romantických představách turistů.

Dnes však toto jedinečné řemeslo pomalu vymírá. Do škol pro Maiko se hlásí stále méně mladých dívek a jen část z nich dokáže náročné roky tréninku úspěšně dokončit. Přísná disciplína, odříkání a životní styl spojený s tradicí už pro moderní generaci není samozřejmou volbou. Přesto doufám, že tato staletá kultura nezmizí – že se najdou nové talentované dívky, které převezmou štafetu a udrží kouzlo Geiko a Maiko živé i pro budoucí generace.

Autor článku a všech fotografií: CestoMichal