Bronx. Neslavně proslulý jako nejnebezpečnější část NYC

Poznat New York City z trochu jiné stránky, než jen Manhattan a turistické památky, které známe z televizí? Rozhodně ano! Protože pokud se budete chtít dostat trochu pod pokličku a poznat NYC trochu více, nebo spíše i z jiné stránky, budete muset opustit pulzující Manhattan.

My jsme se obecně v NYC cítili bezpečně, každopádně jsme se právě až na přesun na ubytování pohybovali na turistických a frekventovaných místech. I přesto, je dobré pamatovat na to, že nebezpečná místa najdete všude, a je jedno jestli je to NYC nebo Praha. V mnoha případech se však jedná o okrajová místa, kam se asi běžný turista jen tak nepodívá, protože mu nemají co nabídnout. Jedno z našich ubytování se nacházelo hned za pomyslnou hranicí jednoho z nejrozporuplnějších obvodů NYC, v Bronxu.

Určitě už jste někdy slyšeli o americkém Bronxu, jako o okresu plném kriminality, drog a vražd. I u nás najdeme městské části, které jsou k Bronxu přirovnávány. Je ale stále Bronx místo, kam by se turista neměl vydat? Ať tu nemluvíme kriticky jen o tomto městě, tak jako Bronx, má své „nebezpečné“ místa Brooklyn, Queens ale i Manhattan. Při naší první návštěvě jsme si vybrali ubytování v oblasti Mount Vernon, těsně za hranicí rozporuplného Bronxu. Jak na nás tato oblast působila?

Nebudu lhát, jít v noci v této části NYC není úplně příjemné, je to zřejmě z toho důvodu, že máte o tomto místě určité předsudky, ať už jste je během času posbírali kdekoliv, a tak prostě nevíte, co čekat. A ono je to vlastně dobře, protože člověk je ostražitější a dává si větší pozor. Obecně je za nejnebezpečnější považování oblast jižního Bronx, což tato není.

Jediné, co bylo při prvním seznámení s Bronxem trochu nepříjemné byla konečná zastávka metra na červené - Wakefield 241. Pro představu, třeba severní část Central Parku začíná na 111th Street, dostatek ulic na to, změnit styl žití a strukturu obyvatel že? O pár ulic výše už končí klasické počítání ulic a bloků NYC. Ale zpět ke konečné stanici metra. Tam na nás hned naběhli otravní taxikáři, kteří zřejmě nepředpokládali, že by turisté a ještě k tomu „white people“ jeli veřejnou dopravou. Byly tu navíc hloučky, které tu prováděly obchody s drogami a dělaly velký hluk. Tohle na vzdálenějších stanicích metra od Manhattanu v Brooklynu nebylo. Každopádně spolu s námi vystupovalo i dost slušných lidí, kteří se vraceli unavení a ještě stále oblečení v pracovním zpět domů. To, že se nacházíte na okraji města poznáte i na složení cestujících v metru. Multikulturní, možná i převážně cestující naší pleti vystřídají převážně černoši a hispánci. V těchto částech města budete často narážet na autodílny, prádelny a kadeřnictví, kde neustále pletou typické zapletené copánky.

Samotná oblast Mount Vernon byla sama o sobě klidná. Ráno čekaly hloučky školáků na autobus a žádný problém jsme tu s nikým a ničím neměli. To v Jordánsku po nás děti házely kameny. :D Jednou na nás na autobusové zastávce křičeli právě místní školáci „white people“ a nevěřícně na nás koukali, tak to možná jen pro upřesnění pojmenování White people. Poprvé jsme se tu setkali i s autobusem, kde se na znamení zastávky tahá za žlutý provázek podél oken. Je to jiný svět, než na hlavní třídě Manhattanu, jako asi všude mimo.

V Brooklynu jsme během naší druhé návštěvy vystřídali dvě ubytování vždy kousek od stanice metra. Musím říct, že ač jsme Bronx hodnotili vlastně v pozitivním duchu, tak Brooklyn působil více uvolněně, přátelsky, rodinně a poskytnul nám určitě více pocitu bezpečí. Tady se spíše uvádí jako ta méně bezpečná severní část Brooklynu a severovýchod směrem k letišti JFK, což bylo teda dost patrné z naší jízdy autobusem na JFK. Dokonce se za nejnebezpečnější čtvrť celého NYC uvádí Bronsville právě tady v Brooklynu, i když Mott Haven v Bronxu ji hodně šlape na paty. My jsme bydleli v oblasti Flatbush u zvukového producenta a podruhé u moc milé černošky kousek vedle v Canarsie. Můžeme obě oblasti určitě doporučit, úroveň bydlení byla v obou obdvodech srovnatelná. Jen je potřeba v těchto cenových relacích a oblastech počítat s tím, že pokoje sice vypadají jako na fotce, ale okna zcela netěsní, dveře nedoléhají nebo bude trochu vrzat podlaha, ale čisto a teplá voda byla všude.

V Queensu jsme nebydleli, každopádně jsme tu projížděli dvakrát. Jednou na letiště JFK pro odlet domů. Dá se totiž využít i trasa, na které nebudete platit dražší AirTrain. Procházeli jsme si tu zahradní bazar a relativě klidnou čtvrť a pak jsme nasedli do autobusu B15 směr letiště. Lepší rozloučení s NYC jsme si nemohli přát. V celém narvaném autobuse jsme byli tři, jeden němec a my dva s kufrem a zbytek černoši. Věčné hádky s řidičem autobusu, hlasitá hudba, pouštění videí a dost pochybní cestující. No nebylo nám tu moc příjemně.

Podruhé při vnitrostátním příletu na letiště La Guardia, odkud jsme jeli metrem na stanici do španělské čtvrti, tuším, že to byla zastávka Jackson Hts-Roosevelt. Tady najdete pod mostem, po kterém jezdí metro, místní nákupní ulici. Ale nepředstavujte si Broadway Street, je to s omluvou takový malý cikánov. Haldy oblečení na sobě, malé špinavé stánky s jídlem, ovoce, zelenina a hromada místních lidí, u kterých je patrné skromější živobytí. Tady jsme si batůžky hodně hlídali. Ale kromě rozdílně atmosféry a úplně jiného stylu života tu najdete i pár fajn podniků a pekáren, tak se nebojte zavítat.

Co vlastně říci závěrem? Všechna místa, která na cestách potkáte Vám nemusí být příjemná, sto lidí sto chutí. Pokud máte informace o místech, kam nechodit není důvod riskovat. Na ostatních místech, ať už jste kdekoliv se řiďte zdravím rozumem a obezřetností. Nemusíte jet zrovna na ta nejhorší místa, abyste poznali NYC trochu jinak. Stačí, když se zajedete podívat kousek vedle Manhattanu nebo se třeba jen projedete metrem trochu dále.

Kromě ušetřených peněz za ubytování to pro nás celé mělo ještě jednu přidanou hodnotu. Pozitivně totiž hodnotíme i to, že jsme viděli a trochu i poznali, jak to vypadá jinde, než na hlavní turistické třídě Manhattanu a alespoň trochu jsme poznali „normální život“, protože kolikrát se člověk opravdu nepřestává divit.

Nemůžu si pomoci, ale nejde se prostě vyhnout srovnání s životem a samotným bydlením doma, u nás v ČR. I když jsem zastánce toho, že by člověk na cestách neměl cokoliv srovnávat, ale měl by přijmout danou kulturu a styl takový jaký, ale pokud už se ke srovnání dostaneme. Musím říct, že se tu zase tak špatně nemáme. Nejsem odborník na USA, ale tři naše návštěvy a sedm různých ubytování ve snaze vydat se v ubytování zlatou střední cestou nám přeci jen během těch dní nabídla trochu nadhledu. A možná i právě proto máme NYC nebo obecně USA vlastně rádi.