Kousek britského ráje na španělském území

Po snídani, kterou jsme si dali v La LÍnea, se pomalu blížíme k gibraltarské hranici a trochu s obavami se díváme na horu The Rock, která je celá zahalená v mraku. Když pomineme to, že z hory nebude žádný výhled, je to opravdu nádherný pohled. Samotná viditelnost z hory na Afriku by měla být možná až 320 dní v roce, my jsme to štěstí nakonec neměli.

Bez jakéhokoliv problému rychle přecházíme nejprve španělskou hraniční kontrolou a vzápětí hraniční kontrolou na gibraltarské straně (ke vstupu Vám postačí občanský průkaz). Hned při výstupu z budovy Vás přivítá jeden z jasných znaků Británie, funkční, červená telefonní budka. Po pár metrech se dostáváme k prvnímu unikátu tohoto nejhustěji osídleného území Evropy, k jeho letišti. Letiště je spravováno vládou Gibraltaru, ale majitelem je Spojené království a využívá ho pro své Královské vojenské letectvo. Každopádně letiště je využíváno také jako civilní a je uměle prodloužené nad vodu.

Hlavní zvláštností letiště je jeho křižování hlavní španělskou ulicí Churchill Avenue, která za normálních okolností slouží pěším, cyklistům a automobilům.V momentě, kdy dochází k přistávání letadla, zavřou se závory a musí se počkat, až letadlo dosedne. Letový provoz je na letišti omezen na maximálně 5 letů za den a jde většinou o lety s British Airways z britského území. Ještě se pak provozuje pár letů do samotného Španělska, kam jinam, než na pobřeží Costa Do Sol. Jakmile letadlo dosedne přistávací dráha je Vaše. My jsme akorát stihli přistávání letadla, které probíhalo v 11:00. Celkem v den naší návštěvy přistávala pouze dvě letadla, takže jsme měli opravdu štěstí. Jen je škoda, že letadlo přistává z pravé strany a výhled na celé to přistávání je omezen budovou, takže možná že by bylo daleko lepší, kdyby se samotné přistání letadla sledovalo ze samotné hory. Ale i tak je to hezký zážitek, protože letadlo vidíte relativně zblízka. Na provoz gibraltarského letiště se můžete podívat na oficiálních stránkách letiště a chytnout si tak můžete to své letadlo. Po otevření závor pomalu pokračujeme dále hlavní ulicí Main street k samotné lanovce na horu.

Hora je vhodná pro návštěvu celoročně, ale i za naší návštěvy bylo dost větrno, a tak pocitově to nějaký stupeň srazí. Každopádně jsme tu v říjnu byli chvílemi i v tričku. My jsme nahoru hory lanovkou nejeli, ale začínal nám tu začátek naší trasy, po které jsme se na vrchol hory vydali pěšky. Začátek trasy je chvíli stále ve městě a bude Vás čekát pár schodů. Zanedlouho se dostanete do části, která je už přírodní, a po které se budete přibližovat k samotné přírodní rezervaci na Gibraltaru. Cesta nahoru hory by Vám měla zabrat čiště bez turistických zastávek asi hodinu času. Dalo se s tím dobře popasovat i s plným cestovním batohem na zádech. Ať už pojedete lanovkou nebo půjdete stejně jako my po svých, nevyhnete se platbě 19 euro za vstup do přírodní rezervace. Cena za lanovku a vstup do přírodní rezervace včetně všech turistických atrakcí Vás pak vyjde na 38 euro. Můžete si také zaplatit pouze lanovku, ale nedostanete se nikam jinam, než pouze na vyhlídku na samotné lanovce. Každopádně i tady jsme potkali dost opiček.

My jsme se od lanovky jako první vydali trasou k Apes Den, k  vyhlášené vyhlídce, na které byste měli narazit na největší počet opic. A tímto se dostáváme k další jedinečnosti Gibraltaru. Jedná se totiž o území jediné volně žijící kolonie opic Makaků v Evropě. Traduje se, že pokud zemře poslední z opic, tak musí Británie navrátit území Španělsku. I z tohoto důvodu na opičí gangy na hoře dohlíží dva lidé. Opičky tu žijí v několika skupinách, které mezi sebou soupeří a je jich tu celkem asi 200. Opičky pro nás původně byly jedním z hlavních důvodů návštěvy Gibraltaru, ale po jeho projití a výstupu na samotnou horu pěšky musíme zhodnotit, že opičky vlastně nebyly to nejlepší na celé rezervaci, i když teda krásně dotváří unikátnost oblasti. Tady na Apes Den jsme se poprvé setkali s minibusy, které na těchto highlightech hory vysadí turisty, udělají fotky a jedou dále. Minibusů je dost, jako všude jinde.

Dále naše kroky směřovaly ke Great Siege Tunnels. Tunely jsme navštívili dva a v tomto se nám líbilo více. Tunel je dlouhý a mají zde hezky udělané rekvizice. V historii byl Gilbraltar dlouhou dobu obléhán a tunely vznikly právě z tohoto důvodu. Po cestě zpět k Morish Castle jsme ještě navštívili World War II. Tunnels. Takových zastávek nebo vyhlídek je po celé hoře nespočet a záleží na Vás, kterým směrem se vydáte.

Od tunelů jsme se vydali zpět do centra na hlavní ulici Main Street. Dali jsme si zaslouženou kávu, u které jsme nadepsali pohledy, které jsme jak jinak, vhodili do červených poštovních schránek. Měsíc po návštěvě pohledy stále nedorazily. Pohledy z Andalusie už doma máme. Nakonec jsme se chtěli ještě zajít podívat na nejjižnější bod Gibraltaru, nazývaný Europa Point, kde se nachází i krásný maják. Každopádně s 37 000 kroky v nohách jsme museli dát za vděk autobusu. Alespoň jsme tak zkusili, jestli v autobusech berou kromě liber i eura - berou. Při příjezdu na ubytování nám na hodinkách svítilo přes 40 000 kroků.

Zdroj článek z našeho webu z cesty po Andalusii. Článek najdete zde.