Článek
Etna je činná sopka, proto je zapotřebí sledovat její činnost, je totiž možné, že přístup na ni nebude možný. Deset dní po našem návratu proběhla na Etně erupce doprovázena lávou. Podívaná to musela být nádherná, ale výstup určitě neumožnila. Na plošině každopádně neuvěřitelně fouká a díky tomu je tam i relativně zima, určitě si s sebou nezapomeňte vzít bundu, čepici nebo i rukavice. Na výšlap vám postačí botasky, sem tam je jen budete muset vysypat od písku a kamínků.
V zimních měsících, kdy je sopka pokrytá sněhem, je tady i možnost lyžování. Středisko je to sice malé, ale proč ne. Po rozhovoru s místními jsme zjistili, že když počasí přeje, dá se jezdit koncem listopadu/začátkem prosince až do března. Nedávno měli sníh dokonce i v květnu, ale to prý nebývá často.
Cesta na vrchol.
A jak se na Etnu dostat? Turisticky přístupná je Etna ze dvou stran, z jižní zázemím turistické strany a severní, kterou si musíte vyšlápnout po svých a která je delší. My jsme zvolili klasickou variantu z jižní strany od Rifugio Giovanni Sapienza, už jen proto, že jsme k Etně jeli veřejnou dopravou. Na této straně se nachází parkoviště, restaurace a výchozí bod lanovky.
Základní a naprosto zásadní věc, kterou jsme se dočetli bylo, že pokud se chystáte jet na Etnu veřejnou dopravou, naprosto šíleně poptávka turistů převyšuje nabídku autobusů, což znamená jediné - prostě na Etnu neodjedete. A tady začalo přemýšlení nad tím, jak je možné, že takto žádoucí turistické místo není zajištěno autobusovou dopravou po celý den s garancí míst. Ale když se dostanete na Sicílii, tak Vám to jasné bude hned. Navíc jsou zde zřejmě ruku v ruce s místními taxikáři za menší malou domů.
V komentářích jsme se pak dočetli, že si někdo snad kupoval i lístek předem. Byli jsme z toho trochu zmatení a tak jsme se hned ve čtvrtek večer, co jsme přijeli do Katánie, vydali zjistit do kanceláře AST, jak tedy řešit lístky. Pracovník nám potvrdil, že lístky předem koupit nelze, vždy se koupí ráno a jsou platné pouze v daný den. Dočetli jsme se, že by měla být možnost koupit si lístky i přes systém AST, respektive online, kde je prý trochu složitější registrace.
U vrcholu Etny.
Dopravu na Etnu zajišťuje společnosti AST a je zapotřebí koupit si v jejich kanceláři, která je pár metrů od zastávky autobusu, lístek. Kancelář otevírá v 7:00, každopádně už tak 15-20 minut po sedmé hodině jsou lístky vyprodané. Abyste měli jistotu, že se do autobusu vejdete, je zapotřebí přijít ještě před sedmou hodinou. Ve frontě za námi se objevila Češka se dvěma malými dětmi, která o tomto systému kupování lístků netušila, takže se předchozí den do autobusu nedostala. Naštěstí měli ještě jeden den k dobru a na Etnu se tak s námi podívali. Lístek jsme měli v kapse, takže se nám ulevilo a šli jsme se na roh občerstvit do kavárny.
Autobus odjíždí od zastávky č. 7 (na straně autobusového nádraží před nádražím vlakovým). Zastávku určitě najdete, už tam stála fronta lidí, když jsme někdy v 7:30 přicházeli na zastávku. Frontu organizoval zástupce dopravní společnosti, vždy se Vás zeptá jestli máte koupený lístek a pokud ne, pošle Vás do kanceláře pro jeho koupi. Hned první slečna, kterou tam poslal, se vrátila zpět, že už lístky neprodávají a tak ji pan organizátor postavil na druhou stranu a byla první v řadě lidí bez lístku.
Takže u zastávky č. 7 uvidíte dvě řady, jednu kratší, a to lidí, co si stihli koupit lístek v kanceláři a lidí, kteří nestihli. Ale myslím, že spíš než to, netušili, jak to tu funguje. Mezitím, co jsme stáli ve frontě a čekali na autobus, chodili naprosto v klidu a pohodě další a další lidi, kteří měli nabalené svačinky a batůžky a těšili se na výstup na Etnu. Někteří dorazili dokonce i chviličku před osmou hodinou, avšak všichni byli zařazeni do druhé fronty bez lístků, takže to pak pro ně muselo být docela nepříjemné překvapení.
Vrchol sopky.
Zarážející na celé té organizaci je to, že se organizátor ani prodejce lístků neinformují o kapacitě míst. Dále to, že v kanceláři neprodají lístky do posledního místa a pak by prostě ukončili jejich prodej. U nás zbylo v autobuse asi pět míst. Takže těchto pět míst obsadili lidmi z druhé fronty bez lístků. I přesto, že pan organizátor fronty musel vědět, že má místo jen pro pár dalších, kteří neznají systém, neustále dál a dál řadil lidi do druhé fronty a nechal je tak čekat stejně jako nás 40 minut. Avšak my jsme čekali s tím, že na tu Etnu opravdu odjedeme. V době, kdy jsme odjížděli zůstalo na autobusové zastávce dobrých 50 lidí, kteří se do autobusu nedostali. Tohle se prostě nedá pochopit. V sezóně se prý občas stává, že přistaví i druhý autobus, ale to se u nás nestalo. No a pak přijde ta sranda, naběhnou na Vás řidiči taxíku, že Vás tam rádi odvezou za 35 euro na osobu. Uber také vyjde na nemalé peníze.
Na místo dorazíte do 2 hodinek. Nazpátek odjíždí autobus od Etny v 16:00. Cesta zpět byla také docela úsměvná. Autobus totiž vezl i pár lidí, kteří s námi z Katánie původně nejeli, takže i přes to, že se na Sicílii na dálkových trasách stát nemá a i přesto, že si vlastně zaplatíte sezení, tak asi pět lidí na zpáteční cestě dvě hodiny sedělo v uličce.
Nahoru můžete zvolit více způsobů, na všechny se můžete podívat na oficiálních stránkách Etny. Na rovinu, nám se za lanovku peníze dávat nechtělo a tak jsme si to vyšli po svých. Už u lanovky jsou dva menší krátery - Silvestri inferiory a Superior. Ohledně výšlapu Vám samozřejmě průvodci, třeba už v autobuse, budou říkat, že bez nich se nikam nemůže apod. Oficiálně se ale bez průvodce dostanete na plošinu pod kráter - Torre del Filsofo. Těch lidí, co zvolilo tuhle možnost, rozhodně nebylo málo.
Sicílie, Etna.
Nahoru můžete jít dvěma trasami. Buď si trochu protrpíte výšlap přímo pod lanovkou, což je přímější, a tím i znatelně kratší cesta a do vrchní stanice lanovky se dostanete za hodinu. Nebo můžete zvolit cestu, kterou jezdí auta, ta je docela odkloněná a o dost delší. U lanovky se pak obě trasy spojí v jednu. Hned vedle lanovky po pravé straně je první velký kráter - Piano Del Lago o Escriva.
Tahle druhá část trasy je už příjemná, po zpevněné cestě, po které jezdí auta s turisty, kteří mají zaplacený odvoz a průvodce. Z dálky pak uvidíte parkoviště, kde zastavují zmíněná auta s turisty a odtud jdou už i oni pěšky. Buď můžete jít po zpevněné cestě až k tomuto parkovišti, což je vzdáleností delší trasa, ale příjemnější. Nebo je možnost dát si trochu do těla jako my a vyškrábat se do kopce na jeho levé straně. Jestli to byla rozumná volba trasy asi nedokážu posoudit, spíš než fyzicky je to náročně psychicky, protože se Vám nohy neustále propadávají zpátky. Ale ten pocit, kdy se dostanete nahoru, je k nezaplacení.
Z této náhorní plošiny pak lidé s průvodci jdou dál směrem ke kráteru a mají na něj pohled z jiné strany. Fotky z této vyhlídky jsou dohledatelné na Googlu, jestli to stojí za ty peníze, těžko říct. Myslím, že se zase tak blíž nedostanou, možná jen o malinko lepší úhel výhledu na samotný kráter. Tuhle trasu podniklo i pár lidí bez průvodců, tady ale hodně straší s pokutami, tak na to pozor. My jsme byli nadšení, všude okolo atypická příroda, sopka neustále hřměla, což je sám o sobě zážitek. A to, že si vyjdete takové převýšení po svých, Vám jen přidá na zážitku. Tak pokud budete chtít pojmout výšlap na Etnu low-cost, tak my určitě doporučujeme, protože nás tento zážitek stál jen 6,30 euro, a to za autobus.
Více informací o cestování po Sicílii naleznete na našem blogu.
Webové stránky Funivia Etna
