Výšková nemoc v Andách aneb realita krásných fotek na Instagramu

Naši peruánskou cestu jsme začali v městě Cusco, které je výše položené, nachází se v 3500 m n. m. Upřímně musím uznat, že jsme si původně mysleli, že nám bude stačit jeden den v Cuscu pro aklimatizaci a plánované výlety, které jsme měli v okolí Cusca. Ty jsme si seřadili podle nadmořské výšky, abychom si postupně zvykali na mírné rozdíly. Nejvyšší bod, který jsme měli v plánu byl ve výšce 5026 m n. m. a jednalo se o Vinicuncu v Duhových horách. Tento výlet byl naplánován na poslední den v okolí Cusca. Strávili jsme v provincii celkem 8 dní a kromě toho, že jsme v Cuscu každým dnem o něco méně dýchali do kopce cestou na ubytování, tak tahle ,,aklimatizace" moc nefungovala.

Pravdou je, že pokud opravdu nestrávíte v nadmořské výšce nějaký ten čas a pak nepostupujete dál podle Vašich možností a zase se vždy vrátíte zpět do 3500 m n. m., tělo nemá moc možnost se aklimatizovat. Výšková nemoc se začíná projevovat právě v těchto metrech a v téhle výšce to ještě není nic tak hrozného. Občas Vás bude pobolívat hlava, zadýcháte se i do menších kopců už při prvních krocích. Ale není to nic, na co si člověk nezvykne a co by se chvílemi nelepšilo.

Při prvním hiku ve vyšší nadmořské výčce na Kinsa Cocha, který leží přes 4200 m n. m., jsme poprvé pocítili, jak člověk k tomu všemu i ,,zlenivý”. Náraz do reality toho, že chcete jít, ale tělo se prostě ne a ne rozhýbat podle tempa, na které jste zvyklí byl velmi zajímavý. Uvědomili jsme si, že to, co nás čeká dále nebude žádná sranda. Dýchání bylo horší a horší, často jsme se zastavovali a cítili jsme změnu při každém malém převýšení, které bylo i jen pár metrů. V téhle výšce jsme vydrželi dvě hodiny. A další dvě hodiny potom jsme se prali s bolestí hlavy a únavou.

Další hike, který jsme absolvovali byl trek do hor Ausangate - 7 lagunas. Trek je v rozmezí nadmořské výšky 3700 m n.m. - 4700 m n.m., takže byla další velká výzva před námi. Celková délka treku je 12 km a zabere klidně i šest hodin. A to bylo právě to, co nám dalo opravdu hodně zabrat - právě takto delší čas strávený v takovéto nadmořské výšce. Většinu treku jsme zvládli docela dobře, jen s příznaky, které jsme již znali. Až na jednoho z nás, který měl velký problém s dýcháním při výstupu. Sestup už byl, ale o to náročnější. Strašná migréna hlavy, vyčerpání, únava a po dokončení treku zvracení a průjem. Každý jsme na to reagoval rozdílně, ale nikdo jsme nebyl bez problémů.

Po zkušenosti s tímto trekem jsme se rozhodli posunout Duhové hory až na další den a odpočinout si ve městě a načerpat síly. Upřímně, představa toho, že to budeme absolvovat znovu hned další den nás docela děsila. Výstup na Duhové hory nakonec nebyl tak hrozný, jak jsme čekali. Tří kilometrová trasa až na vrchol v 5026 m n.m., zní o pár metrů hůře, ale velkou výhodou tady je, že netrávíte v takové výšce tolik hodin, což tělu hodně uleví. Dali jsme si zase o něco více koky a šlo se o něco lépe. Do posledních metrů jsme se museli trochu nutit, ne psychicky, ale fyzicky. Při nedostatku okysličení tělo moc nefunguje na povel a i když by hlava chtěla, prostě to nešlape. Všichni jsme to ale zvládli, musím říct, že s hrdostí oproti předešle zkušenosti na treku Ausangate.

Další věc, která mě fascinovala byla, jak výšková nemoc působí na tělo, ale hlavně na každého z nás individuálně. Ve skupině šesti lidí jsme na ni každý z nás reagovali naprosto rozdílně. A každý na ni reagoval rozdílně i v rámci každého jiného hiku. Jeden den jsme jednomu záviděli, že nemá moc příznaky a další den mu průvodci měřili pro jistotu kyslík v krvi. Je to opravdu nevyzpytatelné.

Říká se, že pro sportovce je aklimatizace horší, protože ti jsou zvyklí na větší přísun kyslíku. Velkým pomocníkem s výškovou nemocí jsou pak lístky koky, čaj z koky a nebo třeba oxigen bomba, kterou s sebou nosí horští průvodci. Třeba jen i mentolový sprej, který nastříkáte na dlaně a zhluboka jej vdýchnete je velkou pomocí.

Co bych opravdu nedoporučovala brát si předem jakékoli prášky na bolest hlavy nebo na tlumení jakýkoliv příznaků výškové nemoci. Tělo si musí samo říct, kdy potřebuje pauzu a kdy toho má dost. Výškovou nemoc nepodceňujte a respektujte své tělo! Nikdy nevíte jak zareaguje a tlumit cokoliv prášky je hloupost.