Článek
Byla jsem plánovací typ. Všechno jsem musela mít pod kontrolou, od pracovní cesty po víkendový výlet. Bez itineráře jsem měla pocit, že něco ztratím.
Jednou jsem ale odjela na víkend do hor a zapomněla doma plán. První den jsem se budila s pocitem, že nevím, kam jít, co dělat, co „musím stihnout“. Pak jsem si sedla na lavičku, koukala na hory a poprvé mě napadlo, že možná nemusím vůbec nic.
Začala jsem chodit tam, kam mě to táhlo. Povídala jsem si s cizími lidmi, zastavila se u řeky, koukala na oblohu, ležela na trávě. Bylo to, jako by se svět zpomalil, a já se s ním.
Zjistila jsem, že nejlepší věci přicházejí, když si dovolíme pustit kontrolu. Když dovolíme životu, aby nám ukázal cestu místo toho, abychom ji stále určovali my.
Zažili jste někdy den bez plánů, který vás obohatil víc než pečlivě naplánované dny? Podělte se o svůj příběh v komentářích.
