Článek
Na TikToku, Instagramu a YouTube teď frčí trend „Lent detox“, tedy postní očista. Zahraniční celebrity se předhánějí v tom, jak fanoušky zaujmout svým originálním přístupem k postní době.
Jedna influencerka se celých čtyřicet dní nelíčí, jiná zcela opustila TikTok a videa za ni natáčí sestra. Mezi nejčastějšími výzvami je i vstávání v brzkých ranních hodinách, zákaz nadávání a samozřejmě různé formy půstu: bez masa, bez mléka, bez sladkostí nebo bez průmyslově zpracovaných potravin.
Postní doba, která začíná Popeleční středou (letos 18. února) a končí Bílou sobotou (4. dubna), je pro mnohé příležitostí k očistě, minimalismu a návratu k sobě samému. Mnozí se v průběhu čtyřiceti dnů nesoustředí jen na odstraňování zlozvyků, ale naopak přidávají něco pozitivního: modlitbu, meditaci, cvičení nebo konkrétní dobré skutky.
Postnička: český způsob postu
V desítkách tisíc českých domácností má letos půst velmi konkrétní podobu: papírovou postničku. Je to jednoduchá skládačka připomínající malou pokladničku. Lidé do ní vkládají drobné částky, které ušetří tím, že si během půstu něco odepřou.
Postnička spojuje odříkání s dobročinností. Peníze, které by se beztak utratily za drobné požitky, nakonec pomohou lidem v nouzi.
Charita Česká republika postničky každý rok rozdává do farností, škol i rodin, a zájem stabilně roste. Půst se totiž zdaleka netýká jen věřících. Stále více rodin v něm hledá způsob, jak zpomalit, ulevit od přebytku a znovu si připomenout, co je v životě doopravdy důležité.
Letos jsme se zapojili i my
Na našem kuchyňském stole přibyla vedle solničky a pepřenky právě taková papírová postnička. Ještě před týdnem byla prázdná. Dnes už v ní cinká pěkná řádka mincí nejen od nás s manželem, ale i od naší sedmileté Klárky.
Nechtěli jsme dceru učit skromnosti jen teorií. Vlastní zkušenost je vždycky víc než tisíc slov.
A není to jen dojem. Moderní výzkumy ukazují, že vědomé omezení má překvapivý dopad: lidé, kteří si dokážou něco odříct, bývají později štědřejší a empatičtější. Je to prosté. Když člověk zjistí, že může mít méně, začne citlivěji vnímat ty, kteří mají málo pořád.
Postnička je papírová skládačka malé pokladničky. Lidé do ní vkládají drobné částky, které ušetří tím, že si během půstu něco odepřou.
Půst učí vážit si věcí
Všímám si, že Klárka brala jako samozřejmé, že když něco chce, tak to prostě „nějak zařídíme“. Dnes děti často neumějí odložit spotřebu, počkat si, těšit se. Svět je rychlý, instantní, sociální sítě vše ještě urychlují.
Možná i proto mě překvapilo, že to byla právě Klárka, kdo do postničky vložil první dar. Odpoledne přišla ze školy, sundala batoh a sáhla do kapsy bundy.
„To je za tu sušenku, co jsem si nekoupila,“ řekla a položila desetikorunu na stůl.
A ani my s manželem jsme nezůstali pozadu. Třicet korun za kávu z automatu. Dvě stovky za lahev vína, kterou jsme si tentokrát odpustili.
To, co dáme, nám ve skutečnosti vůbec nechybí
Na konceptu postničky je nejlepší to, že neudělá díru do rodinného rozpočtu. To, co do ní vložíme, bychom stejně utratili. Teď z toho může být třeba nákup pro rodinu, která nemá tolik štěstí.
Na konci postu může být postnička plná. Nejen mincí a bankovek, ale i všech těch malých rozhodnutí, drobných vítězství a chvil, kdy zvítězila silní vůle.
Každá rodina se rozhoduje sama, komu výtěžek věnuje. Může posloužit přímo doma – třeba na potřeby dětí – nebo ho lze odevzdat Charitě pro lidi v nouzi.
Klárka měla jasno od začátku. „Třeba těm, co žijou v azylovém domě,“ navrhla u večeře.
Nedávno jsme spolu mluvili o tom, že Charita podporuje maminky s dětmi, které se ocitly bez střechy nad hlavou kvůli dluhům nebo domácímu násilí. Někdy jde o to pomoci jim s maličkostmi: s nákupem čistého oblečení, školních potřeb nebo úhradou letního tábora. Jsou to drobnosti, ale když chybí, bolí nejvíc.
