Brigitte Bardot: Hvězda první velikosti

Od mládí přitahovala pozornost médií, společnost po celá desetiletí sledovala doslova každý její krok. Život hvězdy byl protkán dramatickými zvraty, ale Brigitte Bardot zůstala osobností pevných rozhodnutí a vyhraněných názorů, která zanechala výraznou stopu i ve své druhé kariéře, kdy se věnovala ochraně zvířat.

Narodila se 28. září 1934 v Paříži, její otec byl majitelem několika průmyslových podniků. Malá Brigitte vyrůstala v materiálně dobře zajištěné rodině, ale zároveň trpěla citovou chladností ze strany rodičů. Její matka pečlivě vybírala, s kým se Brigitte a její sestra Mijanou mohly stýkat, často se cítily osamocené. Známá je historka, kdy sestry při hře rozbily oblíbenou vázu svých rodičů, následoval velmi tvrdý trest a otec od té doby vyžadoval, aby byl oslovován zájmenem „vous“, což je oslovení pro neznámou osobu nebo pro osobu mimo okruh rodiny.

Na konci 40. let byla přijata do Národní konzervatoře tance a hudby v Paříži, také se věnovala baletu a modelingu. Záhy se objevila na obálce časopisu Elle, to jí přineslo i první filmovou nabídku. Roli sice ještě nedostala, ale na castingu se seznámila s tehdejším asistentem režie Rogerem Vadimem, který měl pro její život zásadní význam.

Od roku 1952 se uplatňovala ve filmu, po menších úspěších ztvárnila hlavní roli v italském snímku Tradita (1954) a ve francouzském filmu Syn sladké Caroline (1954). V následující filmové práci se objevila po boku Jeana Maraise. Pro italský snímek Můj syn Nero (1956) si obarvila vlasy na blond a právě v této podobě je zachycena ve většině filmech a na ikonických fotografiích.

Brigitte bylo dvaadvacet a hvězdná budoucnost jí ležela u nohou. Film …a Bůh stvořil ženu (1956) s Bardot v hlavní roli, který pojednává o nemorální dospívající dívce z prostředí spořádaného maloměsta, dosáhl mimořádného úspěchu nejen ve Francii, ale i v dalších zemích. V USA jeho promítání způsobilo skandál, došlo dokonce k zatýkání ředitelů kin. Od té doby byla Brigitte Bardot přezdívána jako „sexy kočička“.

Nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný film přinesl snímek Pravda (1960), herečka však toho času prožívala těžké období v osobním životě, partnerská krize vyústila v pokus o sebevraždu. Následovaly snímky, v nichž si zahrála s předními hvězdami své generace – Alainem Delonem i Jeanem-Paulem Belmondem. V 60. a 70. letech natočila několik alb písní populární hudby. Filmy z počátku 70. let již nedosahovaly takového ohlasu. Většího zájmu se dočkal titul Petrolejářky (1971), kde Brigitte hrála s Claudií Cardinale. V roce 1973 oznámila konec své herecké kariéry.

Brigitte Bardot se v následujících letech začala naplno věnovat ochraně zvířat. V roce 1977 se účastnila záchrany mláďat tuleňů v arktické oblasti. Její kroky a vystoupení budily obrovský zájem, v jednom z pozdějších rozhovorů k tomu řekla: „Člověk je nenasytný dravec, moje minulá sláva mě nezajímá. V porovnání s utrpením zvířat, která nemají žádnou moc a ani slova, aby se bránila, nemá žádný význam.“ V roce 1986 založila Nadaci Brigitte Bardot, jejíž náplní je snaha o zlepšení životních podmínek zvířat a jejich ochrana. Nadace v současné době pečuje o více než 12 000 zvířat, působí v 70 zemích, spravuje čtyři útulky, zaměstnává 300 lidí, má stovky dobrovolníků a podporuje ji na 40 000 dárců. Častým lobováním u politiků za prosazování legislativy, požadováním odsouzení pachatelů týraných zvířat a každodenními záchrannými akcemi se zvyšovala povědomost o Nadaci Brigitte Bardot. Ta je dnes uznávanou organizací nejen ve Francii, dosáhla celosvětového významu.

Brigitte Bardot byla čtyřikrát vdaná a měla řadu vztahů, mezi její partnery patřil třeba zpěvák Gilbert Bécaud nebo hudební skladatel Serge Gainsbourg. Jejím prvním manželem se stal již zmíněný režisér Roger Vadim, za nějž se vdala jako osmnáctiletá. Následoval vztah s hercem Jeanem-Loisem Tritignantem. V roce 1959 se provdala za hereckého kolegu Jacquese Charriera, v lednu 1960 se jim narodil syn Nicolas-Jacques. Dítě však nechtěla, později to komentovala takto: „Dívala jsem se na své ploché, štíhlé břicho v zrcadle jako na drahou přítelkyni, nad kterou se chystám zavřít víko rakve.“ Za další dva roky následoval rozvod. Malý Nicolas vyrůstal u svého otce, vztah s matkou dlouho zůstal napjatý. Následovalo několik dalších vztahů, např. s hercem Seanem Conerym, k tomu později dodala: „Nikdy jsem nepodlehla jeho šarmu.“ Jejím třetím manželem se stal německý milionář Gunter Sachs. V roce 1992 se provdala za politického poradce Bernarda d´Ormaleho, v tomto svazku zůstala až do konce svého života.

Brigitte Bardot patří mezi nejvýraznější módní ikony 20. století. Stala se inspirací pro značky Dior, Bahmain a Pierre Cardin. Jeden ze střihů po ní nese označení Bardot – jedná se o široce otevřenou horní část, která odhaluje obě ramena, uplatnění našel u pletených svetrů a pulovrů a i jiných typů oblečení. Zpopularizovala bikiny, v nichž se objevila ve filmu Manina (1952) a dále na řadě známých fotografií. Do módního světa vnesla i styl účesu nebo kostkované šaty, které měla na svatbě s Charrierem. Francouzská filozofka Simone de Beauvoir ji označila za „lokomotivu ženských dějin“ – tedy tu, co je v popředí a ukazuje cestu.

Bardot ovlivnila nejen módní svět, ale svůj odkaz zanechala v širokém spektru umělecké tvorby. Obdivovali ji John Lenon a Paul McCartney, kteří plánovali natočit film s Beatles a Bardot, ale k jeho realizaci nakonec nedošlo. Stala se námětem obrazů Andyho Warhola. Její styl napodobovala řada známých žen – Cladia Schiffer, Amy Winehouse, Scarlett Johansson či Paris Hilton. Bardot k tomu však střízlivě dodala: „Žádná z nich nemá mou osobnost.“ V mnoha anketách se umístila na přední pozici. V roce 2020 ji časopis Vogue označil za „nejkrásnější francouzskou herečku všech dob“.

Francouzské soudy ji pětkrát pokutovaly za výroky, které podněcovaly k rasové nenávisti, dlouhodobě vystupovala proti přistěhovalcům mířícím do Francie a dalších evropských zemí z Afriky a Asie. Vyhraňovala se proti liberálnímu přístupu francouzské politiky k muslimům, napsala k tomu: „Už mám dost toho, že jsme pod palcem této populace, která nás ničí, ničí naši zemi a vnucuje nám své zvyky.“ Za své výroky čelila i dalším obviněním.

V květnu 2025 poskytla po letech televizní rozhovor, ve kterém mluvila o svém životě a činnosti Nadace, v níž se nadále angažovala a veřejně se vyjadřovala k otázkám ochrany zvířat. Brigitte Bardot zemřela 28. prosince 2025 za úsvitu v 5:55 hodin ve věku 91 let ve svém domě v Saint-Tropez, kde se zotavovala po nedávno prodělané vážné operaci. Jejímu úmrtí byla nejen ve francouzských, ale i světových médiích, věnována velká pozornost, odešla osobnost mimořádného významu. Deník Le Figaro napsal, že svět ji vnímal jako „absolutní francouzskou ikonu“. Mezinárodní nezisková dobročinná organizace PETA ji označila za „anděla zvířat“.

Zdroje:

https://www.fondationbrigittebardot.fr/

https://www.lefigaro.fr/tag/brigitte-bardot

https://cs.wikipedia.org/wiki/Brigitte_Bardotov%C3%A1