Emma Smetana a výchova: Je to svoboda, nebo už totální rozmazlenost?

Český showbyznys má své stálice, ale jen málokterá postava dokáže v národě vzbudit tak silné emoce jako Emma Smetana. Zatímco většina českých rodin řeší, jak vyjít s výplatou, jak zaplatit kroužky pro děti nebo jestli si letos budou moci dovolit týden u Balatonu, Emma nás z displejů telefonů zásobuje snímky z exotických dovolených, uměleckými akty a úvahami o tom, jak je v Česku všechno „zamrzlé v čase“. Její přístup k životu a výchově dcer Lennon a Ariel se stal symbolem nové elity, která jako by žila v úplně jiném vesmíru než zbytek republiky.

Většina čtenářů, kteří pamatují dětství v období před revolucí, má v paměti zapsaný jasný řád. Ráno se vstávalo do školky, odpoledne se pomáhalo na zahradě a večer se sedělo u stolu, dokud nebyl talíř prázdný. Autorita rodiče a učitele byla nedotknutelná. Emma Smetana však tyto pilíře české společnosti boří s lehkostí, která mnohé až uráží. Ve svých rozhovorech se totiž netají tím, že tradiční hodnoty jsou pro ni spíše břemenem.

Jedním z nejcitovanějších výroků Emmy Smetany je její pohled na hierarchii v rodině: „Děti nejsou náš majetek, jsou to svobodné bytosti, které nám byly svěřeny k  doprovázení. Metody typu protože jsem to řekl u nás neexistují,“ prohlásila v jednom z rozhovorů pro lifestylové magazíny.

Pro matku nebo babičku, která vychovala tři děti silou vůle a jasným řádem, zní tato věta jako facka. Znamená to snad, že generace našich rodičů své děti „vlastnila“? Emma tímto výrokem nenápadně naznačuje, že běžná výchova založená na autoritě je vlastně špatná. „U nás se nezakazuje, u nás se vysvětluje,“ dodává s úsměvem. Jenže v diskuzích se lidé právem ptají: „Vysvětlila paní Smetana svým dětem také to, že v reálném světě jim šéf v práci nebude hodinu vysvětlovat, proč mají odevzdat úkol včas?“

Už samotný výběr jmen pro její dcery – Lennon Marlene a Ariel Ava – působí v českém prostředí jako červený hadr. Zatímco dříve byla jména symbolem úcty k předkům, u Emmy jde o čistý individualismus. „V Čechách se pořád řeší, co na to řeknou lidi. Já chci, aby moje děti věděly, že hranice neexistují,“ vysvětluje Emma.

Zní to sice světově, ale pro běžného Čecha je to projev elitářství. Jako by české tradice a česká jména nebyla pro „hvězdu jejího formátu“ dost dobrá. Kritici v diskuzích často s ironií poznamenávají, zda se dcery budou jmenovat stejně hrdě, až budou jednou stát v řadě na úřadu práce, nebo jestli jim maminka s tatínkem předplatili život v pařížských kavárnách na dekády dopředu. Pocit, že se Emma nad český národ povyšuje, je v jejích vyjádřeních cítit na každém kroku.

Zatímco průměrná česká máma, vedena selským rozumem a zodpovědností, pečlivě zvažuje, jestli jet s ročním dítětem na hory nebo k Baltu, Emma Smetana balí kufry a letí přes půl světa do Thajska nebo na Bali. Její reakce na logické obavy veřejnosti je přitom odzbrojující svou jednoduchostí: „Nechápu tu českou úzkostlivost a strach z exotiky. Dítě je šťastné tam, kde je máma, ať je to v Praze, nebo na pláži v Indonésii.“

Tento výrok o „české úzkostlivosti“ působí na mnoho lidí, kteří prošli životními zkouškami, jako vrchol arogance. Je to skutečně jen úzkostlivost, nebo je to hluboce zakořeněná zodpovědnost za zdraví a  bezpečí dítěte? Zdravý rozum říká, že tahat šestiměsíční miminko do tropického klimatu, vystavovat ho riziku exotických nemocí a dlouhým hodinám v uzavřeném prostoru letadla s klimatizací, je především sobeckým přáním rodičů. Rodičů, kteří se zkrátka nechtějí vzdát svého životního standardu a pohodlí ani na chvíli. Pro Emmu je to „rozšiřování obzorů“, pro zbytek národa je to možná jen nezodpovědnost zabalená do pozlátka luxusu, kterou pak musí v případě problémů řešit pojišťovny a  lékaři.

Nesmíme však zapomínat ani na ekonomický a morální rozměr, který v českých domácnostech rezonuje ze všeho nejsilněji. V době nejtěžších covidových uzávěr v roce 2021 se Emma Smetana a její partner Jordan Haj ocitli pod palbou kritiky za čerpání státních dotací určených pro umělce (programy jako „Ošetřovné“ pro OSVČ). Široká veřejnost tehdy s neskrývaným údivem sledovala, jak lidé, kteří se prakticky denně prezentují drahým oblečením z nejnovějších kolekcí, luxusním bytem v centru Prahy a neustálými dovolenými, žádají o peníze z daní běžných poplatníků – tedy i těch, kteří sami měli hluboko do kapsy.

Tento propastný kontrast mezi „bohatou elitou“, která tak ráda poučuje národ o svobodě, a následným natažením ruky pro státní peníze, zanechal v mnoha lidech velmi hořkou pachuť. U Emmy Smetany lidé cítí jasnou formu absolutního odtržení od reality všedního dne. Jak může někdo, kdo veřejně tvrdí, že český školní systém a česká nátura jsou „zamrzlé v  minulém století“, chtít po tom samém státu finanční berličku v momentě, kdy jde do tuhého? Kde se v takovou chvíli poděla ta proklamovaná nezávislost, hrdost a tolik zdůrazňovaná svoboda, kterou se celebrity tak rády ohánějí, dokud svítí světla kamer?

Posledním bodem, který budí oprávněné a hluboké vášně, je využívání dětí k  marketingu a budování osobní značky na sociálních sítích. Emma své dcery ukazuje světu prakticky denně – od intimních okamžiků koupání přes spánek až po placené spolupráce na nejrůznější produkty pro děti. Na dotazy ohledně bezpečnosti a soukromí dětí, které si samy nemohou vybrat, zda chtějí být součástí veřejného prostoru, Emma odpovídá se svou typickou lehkostí: „Sdílíme radost a krásu. Pokud to někoho pohoršuje, je to spíš jeho problém než náš.“

Zase ta stejná písnička, kterou už čtenáři znají nazpaměť – „vy máte problém, já jsem v naprostém pořádku“. Pro generaci, která ví, jak zranitelné děti jsou a jak nebezpečný může být digitální svět plný anonymních uživatelů, je toto masivní vystavování dětí naprosto nepochopitelné. Je to skutečně jen nevinné sdílení radosti z mateřství, nebo promyšlený rodinný byznys, kde děti slouží jako líbivá a dobře prodejná kulisa pro další placenou spolupráci? Kde končí role matky a začíná role manažerky dětských tváří?

Emma Smetana není v našem článku jen zpěvačkou, moderátorkou nebo celebritou. Je symbolem dnešní doby, ve které se individuální přání a okamžité uspokojení vlastního ega staví nad společenskou zodpovědnost, pokoru a úctu k tradici. Její výchovné metody bez hranic, okázalé a riskantní cestování s kojenci i časté vyjadřování se na adresu „české úzkostlivosti“ a „zaostalosti“ jsou jasným vzkazem celému národu: „Mám svůj vlastní svět, své vlastní pravidla a vaše zkušenosti ani hodnoty pro mě nic neznamenají.“

Otázkou, kterou si musí položit každý z nás, zůstává, jakou generaci tito „moderní a uvědomělí rodiče“ vlastně vychovávají pro budoucnost. Budou to skutečně sebevědomí světoobčané, nebo to budou jedinci bez kořenů, bez smyslu pro povinnost a bez úcty k autoritě, kteří budou v budoucnu jen velmi těžko hledat pevnou půdu pod nohama v okamžiku, kdy narazí na první skutečný životní problém? Možná by nebylo od věci se občas, v tichosti a bez kamer, vrátit k tomu „zamrzlému“ českému školství a k osvědčeným, selským pravidlům našich babiček. Protože svět sice možná nemá hranice, ale lidská trpělivost, soudnost a úcta k ostatním by je mít měly. Jinak se nám tato „svoboda bez pravidel“ jednou velmi ošklivě vrátí.

Zdroje: iDnes.cz, Extra.cz, zivotvcesku.cz, Instagram Emma Smetana, aplausin.cz, reflexcz, Blesk.cz