Článek
Hana Vítová patřila v době první republiky společně s Lídou Baarovou, Adinou Mandlovou, Jiřinou Štěpničkovou a Věrou Ferbasovou mezi nejobsazovanější herečky. Modrooká tmavovláska s jemnou až posmutnělou tváří se brzy zapsala do přízně diváků, okouzlovala nejen svou krásou, ale i talentem.
Sláva, pak už jen estrády a vzpomínání
Osud prvorepublikové hvězdy nebyl zcela jednoduchý, po 2. světové válce její kariéra dohasínala. Později vystupovala na estrádách a různých setkání, kde zpívala a vyprávěla historky ze svého uměleckého života. Jedna taková se udála při natáčení filmu Jiný vzduch, který měl premiéru v roce 1939.
O co ve filmu jde?
Neúspěšný herec, povaleč a chlípník svádí lidi ve svém okolí k různým nekalostem, malíře nabádá ke zločinům, jeho dceru, studentku konzervatoře přiměje k vystoupení, které vyústí v její vyloučení z konzervatoře. Dívku hrála půvabná Hana Vítová, neúspěšnou existenci František Kreuzmann (1895–1960), člen Národního divadla. Scénka, která se měla právě natáčet, měla jednoduché schéma: ztroskotanec nabídce konzervatoristce doučování u sebe v bytě, aby naplnil záměr, začne dívku opíjet.
Kamera, klapka, akce!
Hana Vítová vzpomínala: „Sedíme tam u stolečku, jsou na něm dvě sklenice, láhev vermutu, upozorňuji, pravého! To se produkce praštila přes kapsu.“ Herci pozvedli skleničky, Kreuzmann pronesl podle scénáře: „Tak na Vaše úspěchy, ale ex!“ Tedy do dna. Režisér byl se záběrem spokojený, vypadalo to, že se bude natáčet další obraz. Ovšem zvukař spustil na Kreuzmanna: „Františku, byl jsi moc tichej. Hodně přidat na hlase, skoro jsem tě tam neměl.“ Scéna se opakovala: „Tak na Vaše úspěchy, ale ex!“ Režisér i zvukař pokyvovali, že je záběr v pořádku. „Pro mě to nebylo dobrý,“ protestoval kameraman a vytýkal prohřešek osvětlovači: „Chlape, co to děláte s těmi uhlíky? Hanička měla stín zrovna na nose!“ Záběr se znovu opakoval a pohárky bylo třeba znovu vypít na ex.
Na place začalo být horko
Překvapivě nyní projevil nespokojenost opět režisér a povídá Kreuzmannovi: „Františku, musíš to dělat tak jako předtím, takhle bys Haničku nikdy nesvedl.“ A skleničky se naplnily a obraz se jel znovu. Další zádrhel, došel film v kameře, bylo třeba založit nový. Účinky rychle vypitého alkoholu se začaly dostavovat, láhev byla téměř prázdná. Navíc si Vítová s Kreuzmannem uvědomili, že večer hrají v divadle a potřebují mít svůj výstup pod kontrolou. Požádali rekvizitáře, aby uvařil čaj, obarvil ho malinovou šťávou a nalil jej do láhve od vermutu. Vítová k tomu po letech dodala: „Udělali jsme dobře, tenhle obraz jsme jeli ještě šestnáctkrát.“
Zdoje: 1) Kavárnička dříve narozených. Režie Alois Müller. Československo: Československá televize Ostrava, 1986.
