Jan Cimický se cítí nevinen: Obžaloba eviduje 39 znásilnění v ordinaci

Příběh Jana Cimického není jen kronikou jednoho soudního procesu. Je to zpráva o systému, který desítky let přehlížel signály o nevhodném chování jednoho z nejznámějších českých lékařů. Muž, který byl pro veřejnost desítky let tváří duševního zdraví, uznávaným spisovatelem a vyhledávaným odborníkem, čelí obžalobě ze znásilnění a vydírání desítek svých pacientek. Jádrem celého sporu je otázka, kde končí terapeutická metoda a kde začíná zneužití moci nad zranitelným člověkem.

Jan Cimický si svou pozici budoval systematicky od 70. let. Jako primář v bohnické psychiatrické léčebně (1981–1996) a později majitel soukromého centra se stal celebritou. Psal knihy, vystupoval v televizi a radil národu, jak zvládat stres. Právě tato aura profesní autority se podle obžaloby stala klíčovým nástrojem k ovládnutí obětí. Psychiatrie je obor založený na absolutní důvěře, kde je pacient v extrémně zranitelném postavení.

Cimický si byl této nerovnováhy vědom. V jednom ze starších rozhovorů sám uvedl: „Psychiatr musí být pro pacienta pevnou kotvou, někým, komu se může bezvýhradně svěřit.“ Právě tento „bezvýhradný“ vztah však podle státního zástupce zneužil. Obžaloba obsahuje 39 skutků, které se měly odehrát v letech 1979 až 2019.

Jedním z nejdůležitějších faktů v celé kauze je okolnost Cimického odchodu z psychiatrické nemocnice v Bohnicích v roce 1996. Dlouho se věřilo, že odešel dobrovolně budovat soukromou praxi. Pravdu odhalil až u soudu jeho tehdejší nadřízený a pozdější ministr zdravotnictví Ivan David. Ten pod přísahou vypověděl: „Byl vyzván, aby podal výpověď, jinak bude propuštěn pro hrubé porušení pracovní kázně v souvislosti s obtěžováním pacientek.“

Tato skutečnost dokazuje, že profesní komunita o problémech věděla minimálně od poloviny 90. let. Přesto Cimický po odchodu z Bohnic neztratil licenci, naopak si otevřel soukromé centrum a jeho mediální sláva dál rostla. Nikdo tehdy nepodal trestní oznámení a Cimický mohl v nastaveném vzorci chování pokračovat další dvě dekády.

Veřejné mlčení prolomila až v roce 2021 zpěvačka Jana Fabiánová. Poté, co prezident oznámil úmysl udělit Cimickému státní vyznamenání, zveřejnila svou zkušenost se sexuálním napadením v jeho ordinaci. Její svědectví vyvolalo dominový efekt. Během několika týdnů se policii přihlásily desítky dalších žen.

Fabiánová k tomu později uvedla: „Stalo se to v roce 2001. Trvalo mi dvacet let, než jsem o tom dokázala promluvit nahlas. Bála jsem se, že mi nikdo neuvěří, protože on byl ten slavný a uznávaný pan doktor.“ Právě strach z mocenského postavení lékaře byl společným jmenovatelem většiny poškozených. Ženy u soudu vypovídaly o tom, jak se v ordinaci cítily paralyzované. Mnohé popisovaly, že po útoku lékař jednal, jako by se nic nestalo, a pokračoval v „terapii“.

Jan Cimický u soudu zvolil strategii naprostého popírání viny. Odmítl odpovídat na otázky a pouze přednesl připravené prohlášení: „Cítím se nevinen v celém rozsahu obžaloby. Moje svědomí je čisté. Nikdy jsem se nedopustil ničeho, co by bylo v rozporu s lékařskou etikou.“

Jeho obhajoba se opírá o dva hlavní pilíře. Prvním je časový odstup. Obhájci argumentují, že lidská paměť je nespolehlivá a že události staré třicet nebo čtyřicet let nelze objektivně zrekonstruovat. „Lidská paměť je ošidná a podléhá sugesci,“ prohlásil Cimický před soudem. Druhým pilířem je tvrzení, že šlo o specifické terapeutické metody, které pacientky špatně pochopily. Tuto verzi však znalci z oboru psychiatrie a sexuologie odmítli jako nepřípustnou. Podle nich neexistuje žádná uznávaná terapie, která by zahrnovala sexuální kontakt nebo obnažování lékaře před pacientem.

Soudní líčení probíhá s vyloučením veřejnosti v částech, kdy vypovídají poškozené ženy, aby byla chráněna jejich důstojnost. Přesto fragmenty jejich výpovědí, které zazněly v rámci čtení obžaloby, vykreslují jasný vzorec. Většinou šlo o mladé ženy v tíživé životní situaci, které hledaly pomoc s depresemi nebo úzkostmi.

Místo pomoci se jim však podle obžaloby dostalo ponižování. „Byl to naprostý šok. Člověk, ke kterému jdete pro pomoc, vás najednou začne osahávat a tvrdí vám, že je to součást léčby,“ zaznělo v jedné z výpovědí. Státní zástupce zdůrazňuje, že Cimický jednal se zřejmým úmyslem uspokojit své sexuální potřeby na úkor zdraví svých pacientek. Mnohé z těchto žen si z ordinace odnesly celoživotní traumata, která musely následně léčit u jiných odborníků.

Kauza Jana Cimického je také obžalobou systému dohledu nad lékařskou etikou v České republice. Ukazuje, jak obtížné je nahlásit neetické chování kolegy, který má vlivné známé a silnou mediální pozici. Česká lékařská komora i Psychiatrická společnost ČLS JEP čelily kritice za to, že k případu zaujaly jasné stanovisko až ve chvíli, kdy byl Cimický obviněn policií.

Odborníci upozorňují, že případ Cimický musí vést k zásadní změně v tom, jak se řeší stížnosti pacientů. „Důvěra v psychiatrii byla tímto případem vážně narušena. Musíme nastavit mechanismy, které zajistí, že ordinace už nikdy nebude místem bez kontroly,“ uvedl u soudu jeden z předních českých psychiatrů.

Soud s Janem Cimickým se blíží ke svému finále. Státní zástupce navrhuje pro lékaře pětiletý trest odnětí svobody a doživotní zákaz výkonu lékařské praxe. Vzhledem k počtu skutků a délce období, po které mělo k trestné činnosti docházet, jde o jeden z nejdůležitějších procesů v novodobé historii české justice.

Bez ohledu na výši trestu je tato kauza důležitým milníkem. Ukazuje, že status celebrity ani lékařský titul nemohou sloužit jako imunita před zákonem. Pro oběti, které se odhodlaly promluvit, je už samotný fakt, že Cimický stojí před soudem, určitou formou satisfakce. Příběh muže, který léta vystupoval jako rádce a utěšitel, se tak uzavírá v soudní síni, kde se z moudrého lékaře stal člověk, který se musí zodpovídat z toho, že podle obžaloby lidské duše neléčil, ale ničil.

Zdroje: Týdeník Respekt, iDnes.cz, Seznam Zprávy