Článek
Jana Šulcová se narodila 12. února 1947 v Praze. Přestože její rodina neměla s uměním nic společného, ji divadlo přitahovalo od dětství. Prošla Dismanovým rozhlasovým souborem a už na gymnáziu hrála s Vítězslavem Jandákem. Její cesta na DAMU byla logickým krokem. Režiséři na talentovanou studentku slyšeli okamžitě. Už během školy dostala roli v kultovním Spalovači mrtvol a v roce 1969 získala angažmá v Městských divadlech pražských. Díky svému suverénnímu projevu se rychle stala jednou z nejobsazovanějších mladých hereček.
Sebevědomé vystupování ale doprovázela vnitřní nejistota, kterou si nesla z dětství. Doma sledovala odcizení rodičů. Otec se jí vyhýbal pohledem a ona jako dítě podvědomě brala vinu na sebe. Tento pocit ji pak provázel v dospělosti a ovlivňoval její vztahy. „Stala jsem se žebračkou o lásku,“ popsala později svou neustálou potřebu citu. Hledala u partnerů stabilitu, kterou v původní rodině nikdy nezažila.
Osudové rány přišly brzy. Ve dvaceti letech přišla o otce kvůli banální chybě lékařky, která mu léčila průdušky místo žlučníku. „Celý týden jsem seděla u jeho lůžka a předčítala mu Romanci pro křídlovku,“ vzpomínala na otcův odchod v červnu 1967. Po jeho smrti musela navíc před nemocnicí čelit konfrontaci s jeho utajovanou milenkou. O osm let později náhle zemřela i její matka na plicní embolii.
Televizní hvězda a komedie století
V sedmdesátých letech se Jana Šulcová stala jednou z nejpopulárnějších tváří televizní obrazovky. Její herecký rejstřík byl široký. V oceňované sáze Byl jednou jeden dům ztvárnila luxusní prostitutku Klabíkovou, zatímco v seriálu Nejmladší z rodu Hamrů představovala ideál čisté lásky. Tyto protikladné role potvrdily, že její talent sahá daleko za hranice líbivé tváře. Televizní projekty jí přinesly masovou popularitu, ale tehdejší filmový průmysl ji nedokázal nabídnout odpovídající úlohy.
V osmdesátých letech se její poloha přirozeně posunula k rolím elegantních maminek, což potvrdily seriály Tajemství proutěného košíku nebo My všichni školou povinní. Absolutní vrchol popularity pak přišel v roce 1982 s rodinnou komedií S tebou mě baví svět. Role Kateřiny Horákové z ní udělala hvězdu první velikosti ve filmu, který diváci později zvolili komedií století. Přestože byla na vrcholu sil, v soukromí se už začaly objevovat první trhliny, které brzy zásadně změnily její život.
Tělo jako pracovní materiál
V té době platila za sexsymbol, což pro ni bylo spíše břemenem. Status krásky ji nutil k neustálé péči o vzhled, což bylo při náročném povolání a péči o dvě děti vyčerpávající. „Člověka to zavazuje, nemůžete jít ani nenalíčená pro mléko,“ vzpomínala na tlak okolí. Popularita jí přinášela i hory dopisů od ctitelů, které ale ze zásady neotevírala.
Režiséři její půvab využívali i v odvážných scénách, například ve snímcích Dobré světlo nebo Oldřich a Božena. Na první odhalení před kamerou se musela půl roku psychicky připravovat, nakonec ale situaci zvládla profesionálně. „Brala jsem své tělo jako materiál,“ vysvětlovala svůj tehdejší přístup. Později podotýkala, že dnešní doba plná nahoty paradoxně práci hereček v tomto směru spíše ztížila.
Při práci na filmu Oldřich a Božena v roce 1984 prožila krátký románek s hercem Ladislavem Frejem. Přestože on byl ženatý s Věrou Galatíkovou a Šulcová žila s Oldřichem Víznerem, prožili utajovanou epizodu, kterou herečka nakonec sama ukončila. Frej na ni i po letech vzpomínal jako na okouzlující partnerku a velkou hvězdu. Šulcová později přiznala, že výčitky svědomí z této nevěry jen prohloubily napětí v jejím tehdejším manželství, i když se o ní Vízner dozvěděl až s velkým časovým odstupem.
Přátelství s Milošem Kopeckým
Za nejcennější na své profesi považovala setkávání s výjimečnými lidmi. Už od studií ji formovaly legendy jako Dana Medřická nebo Karel Höger. Zvláštní pouto ji pojilo s Milošem Kopeckým, který jí dal slavnou radu, že první věc, které si lidé na herci všimnou, jsou jeho boty. Šulcová si to vzala k srdci tak doslovně, že když při zkoušení hry Ideální manžel dostala v kostymérně odřené střevíce, raději si za vlastní peníze koupila nové.
S Kopeckým ji pojilo hluboké přátelství, které trvalo desítky let. Přestože si důsledně vykali, herec své dopisy uzavíral osobitým podpisem „Mírně váš Miloš Kopecký“. Navštěvovali se i v soukromí na jeho mlýně v jižních Čechách a po hercově smrti zůstala Šulcová v trvalém kontaktu s jeho manželkou Janou. Jako vzpomínku na tento vztah si herečka uchovala desítky dopisů, které pro ni byly nesmírně cenné.
Pod maskou křehké krásky se skrýval břitký intelekt a sarkastický humor, který oceňovala i Jiřina Jirásková. Tento cynismus Šulcová vnímala jako celoživotní obranu proti bolestem světa. K mužské pozornosti přistupovala bez koketérie. Nikdy se nenaučila flirtovat a kvůli neustálému zájmu se spíše naučila muže taktně odrážet. Její vnitřní svět byl mnohem komplikovanější, než naznačovaly její role elegantních dam.
Když se ideál rozpadne na kusy
Soukromý život Jany Šulcové vypadal dlouho bezchybně. S manželem Oldřichem Víznerem prožila dvacet let a vychovala dvě dcery. Vnitřní příčiny rozpadu vztahu viděla i v tom, že na začátku byla úspěšnější. Letěla na festival do Monte Carla a točila v Indii. „A to muži těžce nesou. Ale já si to neuvědomovala, byla jsem přesvědčená, že on je lepší herec než já a že to ví. Podvědomí je ale zákeřné… Kdysi jsem řekla, že život je o penězích, sexu a o mindrácích. Mindráky člověka hrozně brzdí,“ ohlížela se zpět.
Po revoluci přišla profesní krize. Šulcová nesouhlasila s novým vedením divadel, dala výpověď a ocitla se bez práce. Po rozvodu se navíc úplně stáhla ze společnosti. Měla pocit, že na ni ostatní pohlížejí jako na hrozbu pro svá manželství. „Máte pocit, že máte na čele napsáno rozvedená rovná se prašivá, zadruhé si každá žena myslí, že jste tam přišla jenom proto, že jste sama a chcete jí odloudit manžela,“ popisovala tehdejší izolaci.
Tlak veřejnosti ji izoloval natolik, že pět let nevstoupila do metra, protože na ni lidé zírali. Sousedé navíc věřili pomluvám o románku s Jiřím Bartoškou, se kterým byla sice opakovaně v posteli, ale vždy jen před kamerou. Psychický nátlak vyústil v hlubokou krizi, kterou se pokusila řešit kombinací alkoholu a antidepresiv. Tato závislost ji na téměř deset let téměř vyřadila z běžného i profesního života a stala se její nejtěžší zkouškou.
Vítězství nad démony
Když se na jejím vzhledu začal projevovat věk, stala se vděčným terčem bulváru. Novináři psali o nepovedených plastikách, ale skutečnost byla jiná. Za oteklý obličej mohla operace štítné žlázy a následná léčba, za změnu výrazu zase náročný zákrok na oku, kvůli kterému viděla dvojitě.
Zásadní zlom v boji s vlastními stíny přišel při kolapsu organismu po nezdařené operaci žlučníku. Kamarádka ji s vysokými horečkami vezla do pražského IKEMu, kde jí lékaři dávali pouhou pětiprocentní naději na přežití. Sama herečka vnímala situaci jako obrovský průšvih a v záchranu zpočátku nevěřila. Tento mezní zážitek na hranici smrti však zafungoval jako radikální vnitřní očista.
V nemocnici jí bylo tak zle, že alkohol pro ni přestal existovat. Z lůžka se vrátila jako svobodný člověk a následně úspěšně abstinovala. Dokázala se vrátit k herectví i do společnosti, kde si s humorem pochvalovala čistou hlavu. Přestože se o jejím vzhledu dál spekulovalo, ona už věděla, že nejdůležitější bitvu svého života vyhrála.
Návrat před kameru
Jakmile překonala nejhorší období po rozvodu, vrátila se k profesi, kterou vnímala jako nejlepší antidepresivum. Poté, co byla několik let prakticky mimo obor, přišla na konci 90. let nabídka od Karla Heřmánka na hostování v Divadle Bez zábradlí, později začala pravidelně vystupovat s divadelní společností Háta. S dcerou Rozálií navíc založily vlastní zájezdový spolek „Jana Šulcová představuje“, se kterým sklízely úspěchy po celé republice. Obrovský úspěch měla v inscenaci Velký holky nepláčou a velkou profesní výzvou se pro ni stala role bláznivé paní v černé komedii Lháři. Divadlo pro ni bylo vším a razila přesvědčení, že hrát má smysl, i kdyby v hledišti seděl jediný člověk, kterému to pomůže zapomenout na starosti.
Na přibývajících letech dokázala najít praktické výhody. I když jí vadilo, jak věk člověka fyzicky mění, užívala si úlevu od neustálého tlaku okolí. „Už nemusíte hrát v divadle Julii, nemusíte uběhnout stovku za deset sekund a pustí vás v tramvaji sednout. Není to bomba?“ komentovala s nadhledem dobu, kdy už nemusela nikomu nic dokazovat. Její herecký rejstřík se v tomto období rozšířil o výrazné role, jako byla ředitelka školy ve filmu Občanský průkaz nebo matka v dramatu Kobry a užovky.
Životní příběh Jany Šulcové se uzavřel 28. července 2023, kdy náhle zemřela ve věku 76 let. Ve své pražské vile žila desítky let a i po dřívějším zklamání v partnerském životě zůstávala v centru rodinného dění. Dům s ní sdílela dcera Rozálie s dětmi, a herečka tak odešla v blízkosti svých nejbližších i milovaných zvířat.
Anketa
zdroje:
csfd.cz – Jana Šulcová
