Bohdalová a Suchý letos oslaví 95. narozeniny

Významná divadelní a filmová herečka, držitelka řady cen a vyznamenání, se narodila 3. května 1931 v Praze v rodině truhláře. Její otec byl v 50. letech odsouzen v politickém procesu, ve vězení strávil sedm let, sama na to vzpomíná jako na jedno z nejtěžších období svého života.

Jiřina Bohdalová nejprve pracovala jako učitelka na základní škole v Ostravě, na DAMU byla přijata až na třetí pokus. Její divadelní začátky jsou spojeny s Divadlem ABC, kam ji přijal Jan Werich, následně přešla do Městských divadel pražských. V letech 1967 až 2004 byla členkou Divadla na Vinohradech, do nedávna působila v Divadle Na Jezerce. Na českých jevištích vytvořila více 70 rolí.

Do světa filmu vstoupila už v roce 1937, a sice dětskou rolí v němém snímku Pižla a Žižla na cestách, její herecká kariéra trvá neuvěřitelných 87 let a řadí se tak mezi světové rekordmanky. Od 60. let se dostávala do popředí divácké pozornosti, významnou roli ztvárnila např. ve snímcích: Světáci (1969), Ucho (1970), Pěnička a Paraplíčko (1970), „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“ (1970), Fany (1995), Svatá (2024). Účinkovala v řadě televizních filmů a seriálů: Chalupáři, Přítelkyně z domu smutku, Ach, ty vraždy!

Společně s Vladimírem Dvořákem uváděla po mnoho let hudebně-zábavný televizní pořad Televarieté. Moderovala kulinářské a zahradnické pořady, sama je autorkou několika kuchařek. Na pohádkách, jimž propůjčila svůj hlas, vyrostlo několik generací nejmenších diváků, mezi nejznámější patří: Rákosníček, Pohádky z mechu a kapradí, Malá čarodějnice nebo O skřítku Racochejlovi. Obdržela řadu cen a vyznamenání, např. Českého lva za Nesmrtelnou tetu a za Fany. Herecká asociace jí udělila Cenu Thálie za celoživotní mistrovství.

Renesanční umělec přišel na svět 1. října 1931 v Plzni. Výčet jeho profesí je obšírný: herec, textař, zpěvák, skladatel, básník, výtvarník, divadelní režisér, filmař. Po středoškolském studiu začal pracovat jako grafik v reklamě, už tehdy měl blízko k divadlu a k písňové tvorbě. Jeho umělecké působení je spojené s Redutou, následně se stal jedním ze spoluzakladatelů Divadla Na Zábradlí a v roce 1959 společně se skladatelem Jiřího Šlitrem a klarinetistou Ferdinandem Havlíkem založil divadlo Semafor.

Semafor záhy patřil k nejpopulárnějším pražským divadlům, repertoárem se prolínal inteligentní humor s kvalitní hudbou a písněmi. Ovšem v textech se skrývala i kritika oficiální moci a stereotypu, a proto divadlo čelilo neustálému omezování ze strany politického režimu. Suchý podepsal v období Pražského jara provolání Dva tisíce slov, později i petici Několik vět, která volala pro propuštění Václava Havla z vězení. V roce 1977 odmítl podepsat Antichartu.

Z pozice ředitele divadla musel jako nestraník v roce 1970 odstoupit, Semafor byl po několika letech sloučen pod Hudební divadlo Karlín. Do Suchého tvůrčí práce zasahovala cenzura, prostor, kde mohl vystupovat, se zmenšoval. Kvalitu nově uváděných hudebních her a kabaretů ovlivnilo i předčasné úmrtí Jiřího Šlitra. Spojence na jevišti našel Jiřího Suchý v osobě Jitky Molavcové.

Mnoha problémům musel Suchý čelit i po roce 1989, mezi ně patřila proměnlivá úspěšnost uváděných děl a opakované hledání nového divadelního prostoru, např. v roce 2002 Semafor vyplavily povodně a Suchý znovu začínal, útočiště nakonec našel v Dejvické ulici na Praze 6. Jiří Suchý je autorem mnoho hitů, mezi něž patří Blues pro tebe, Pramínek vlasů, Krajina posedlá tmou nebo třeba Co všechno odnes čas. Stopu zanechal také v kinematografii, je autorem scénáře a textů písní k několika filmům např. Člověk z půdy, Kdyby tisíc klarinetů, Dobře placená procházka.